Ebonit

Ebonitové desky v automobilu Citroen
Ebonitový náramek, Švédsko, 60. léta 19. století
Plnicí pero ASA Maya 2
Hokejový puk z poloviny 20. století

Ebonit neboli tvrdá pryž je umělá hmota, jejíž výrobu vynalezli bratři Charles a Nelson Goodyearovi. Tato hmota byla s velkým úspěchem předvedena roku 1851 na Great Exhibition v Londýně jako náhražka drahého ebenového dřeva.

Hmota byla vyráběna z přírodního nebo umělého kaučuku procesem vulkanizace, která probíhá delší čas než v případě běžné pryže. Delší čas vede k dokonalému nasycení vazeb kaučuku se sírou. Množství síry, které obsahuje, se může značně lišit, ale obvykle je relativně vysoké (30–40 %).

Vlastnosti

Je to velmi tvrdý elektrický izolant černé barvy s možností vyleštění do vysokého lesku. Vykazuje odolnost vůči chemikáliím. Relativní permitivita εr je 2,5 až 5.

Použití

Od 60. let 19. století se experimentovalo s různými možnostmi využití ebonitu jako náhražky ebenového dřeva nebo trvanlivého plastu, který dobře odolává otřesům, například v dopravních prostředcích. Jeho tepelně izolačních vlastností se využívalo při montáži součástek elektrických přístrojů; vyráběla se z něj černá pouzdra olověných akumulátorů, přístrojové desky nebo držadla pák v autech, dále například sportovní potřeby jako bowlingové koule nebo hokejové puky, náústky saxofonu či dýmky nebo pianové klávesy. Estetické kvality i pružnosti ebonitu se využívalo i ve šperkařství.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Ebonit na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo ebonit ve Wikislovníku
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech