Ema Pechová
| Ema Pechová | |
|---|---|
 1927 | |
| Narození | 1. ledna 1869 Jičín, Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. prosince 1965 (ve věku 96 let) Brno, Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Choť | Ladislav Pech |
| Děti | Marie Waltrová, Ladislav Pešek |
| Rodiče | Marie Thamová, Josef Pešek |
| Příbuzní | Olga Zezulová vnučka Zuzana Pešková vnučka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ema Pechová, též Emma[1]) rozená Emilie Františka Pešková (1. ledna 1869 Jičín[2][3] – 2. prosince 1965 Brno[4]), byla česká herečka, členka Národního divadla v Brně a matka herce Ladislava Peška.
Život
Mládí a manželství
Narodila se v Jičíně do herecké rodiny Peškových. Už její rodiče, Marie roz. Thamova (1846[5]–1927) a Josef Peška (1840–1906) byli herci u společnosti Elišky Zöllnerové. Mezi její předky patřil Václav Thám.[6] Dětství prožila u svých prarodičů v Jičíně. Navštěvovala zde měšťanskou školu. Dne 19. listopadu 1896 se provdala za svého hereckého kolegu Ladislava Pecha (1866–1942).[7] O čtyři roky později se jim narodila dcera Marie, která byla rovněž herečkou. O devět let později syn Ladislav, který se také stal známým českým hercem. Měla bratra Jana Václava Pešku (1879).
Divadlo
Od roku 1885 nejdříve hrála v divadelních společnostech Františka Pokorného a Františka Trnky, v letech 1893–1900 byla v angažmá u Vendelína Budila v Plzni, zbytek své profesní kariéry strávila na prknech Národního divadla v Brně (1900–1935). Pedagogicky působila na brněnské konzervatoři (1920–1936).
Závěr života
Na přelomu 50. let musela z divadla odejít kvůli zdravotním komplikacím. Výjimečně ještě hrála s ochotníky. V roce 1962 dostala infarkt, o tři roky později zemřela v Brně ve věku 96 let. Pohřbena je na Ústředním hřbitově v Brně po boku svého manžela, kterého přežila o dvacet tři let.
Ocenění
- 1925 Státní cena
- 1954 Řád práce
- 1959 titul Zasloužilá umělkyně
Citát
| „ | Divadelní Brno má v Emmě Pechové herečku stejně milovanou jako Praha měla Marii Hübnerovou. Vyniká tu nad celou generaci realistických herců, jež zde tvořila po celá desetiletí za podmínek nepříznivých a velmi těžkých...Malá postava, takový laskavý, dobrácký, věčně se usmívající obličej, soustředěný pohled, v němž je mnoho sympatie pro všechny věci života a mnoho vyrovnaného klidu. | “ |
| — Joža Götzová[8] | ||
Dílo
Záznamy na gramofonové desce
- Divoká kachna – Henrik Ibsen; překlad Karel Kraus. Peer Gynt. Aasina smrt – Henrik Ibsen; hudba Edvard Grieg; překlad Karel Kučera. Praha: Ultraphon, 1944?
- Babička. Vypracování babičky z 3. obrazu – Božena Němcová upravil Jan Port. Poslední muž – F. X. Svoboda. Praha: Ultraphon, 1944?
- Královna Kristina – August Strindberg; přeložil F. V. Krejčí. Peer Gynt. Aasina smrt – Henrik Ibsen; přeložil Karel Kučera; hudba Edvard Grieg. Praha: Národní diskotéka, mezi 1945–1960
- Veronika. Scéna ze 4. dějství: Národní divadlo v Praze 14. XI. 1941 – Dalibor C. Faltis. Babička. Vypravování babičky ze 3. obrazu – Božena Němcová; upravil Jan Port. Praha: Supraphon, mezi 1949–1955
Film
Ve filmu Mazlíček z roku 1934 hrála roli matku Pechovou, což byla její jediná filmová role.
Odkazy
Reference
- ↑ GÖTZOVÁ, Joža: Profily českých herců. Praha: vyd. S. V. U. Mánes, 1931, s. 53
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1869 v Jičíně, str.450 Dostupné online.
- ↑ aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Zemřela velká herečka. Rudé právo. 3. 12. 1965, s. 2. Dostupné online.
- ↑ aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online.
- ↑ CODR, Milan; KOPECKÁ, Jaroslava. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola Ladislav Pešek, s. 150.
- ↑ Matrika oddaných Plzeň I, 1894–1897, snímek 287 [online]. Porta fontia [cit. 2022-10-20]. Dostupné online.
- ↑ GÖTZOVÁ, Joža: Profily českých herců. Praha: vyd. S. V. U. Mánes, nedat. (okolo 1931), str. 53–4
Literatura
- Profily českých herců: studie o soudobém českém divadle a herectví – Joža Götzová; obálka a grafická úprava akad. malíře J. Kaplického. Praha: S. V. U. Mánes, 1931 [s. 53–54, obraz. část s. 83–84]
- Ema Pechová – Čestmír Jeřábek. Brno: Rovnost, 1946
- Ema Pechová [rukopis] – Milena Balbinderová. 1958
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, s. 15, 63
- Vlasta Fabianová: Jsem to já? Odeon, Praha, 1993, s. 77, 104, ISBN 80-207-0419-1
- Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 18, 213, 231, 349–350, 498.
- FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. II. díl: L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 396.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ema Pechová na Wikimedia Commons - Ema Pechová v databázi Archivu Národního divadla
- Ema Pechová v archivu Národního divadla Brno
- Ema Pechová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Ema Pechová ve Filmové databázi
- Ema Pechová na Kinoboxu
- Ema Pechová v Internet Movie Database (anglicky)
- Ema Pechová v Síni slávy Národního divadla Brno
- Ema Pechová v Encyklopedii dějin města Brna
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Portály: Lidé | Brno | Film
