Herát

Herát شهر هرات د هرات ښار
Město Herát
Poloha
Souřadnice	34°20′31″ s. š., 62°12′11″ v. d.
Nadmořská výška	920 m n. m.
Časové pásmo	4:30
Stát	Afghánistán Afghánistán
Provincie	Herát
Herát Herát, Afghánistán
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	182 km²
Počet obyvatel	592 902 (2021)
Hustota zalidnění	3 257,7 obyv./km²
Etnické složení	Hazárové,Tádžikové
Náboženské složení	Sunnité
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Herát (persky شهر هرات‎, šahr-e Herát) je oázové město a třetí největší město Afghánistánu.  V roce 2020 mělo město odhadem 574 276 obyvatel a slouží jako hlavní město provincie Herát, která se nachází jižně od pohoří Paropamisus (Selseleh-ye Safēd Kōh) v úrodném údolí řeky Hari v západní části země. Starověká civilizace na Hedvábné stezce mezi Blízkým východem, střední a jižní Asií slouží jako regionální centrum na západě země.

Herát sahá až do avestských dob a byl tradičně známý svým vínem. Město má řadu historických památek, včetně citadely Herat a komplexu Musalla. Během středověku se Herát stal jedním z důležitých měst Chorásán. Po dobytí Tamerlánem se město stalo důležitým centrem intelektuálního a uměleckého života v islámském světě.  Za vlády Šáha Rukha (1405–1445) sloužilo město jako ohnisko tímúrovské renesance, jejíž sláva se pravděpodobně shodovala s Florencií během italské renesance jako centrum kulturního znovuzrození. Po pádu Tímúrovské říše byl Herát od počátku 18. století ovládán různými afghánskými vládci.  V roce 1716 se Afghánci z paštunského kmene Durráníů obývající město vzbouřili a vytvořili svůj vlastní sultanát. V roce 1732 je dobyli Afšarídi. Po smrti Nádira Šáha a nástupu Ahmada Šáha Durráního k moci v roce 1747 se Herát stal součástí Afghánistánu.  V první polovině 19. století se stal nezávislým městským státem, čelil několika íránským invazím, dokud nebyl v roce 1863 začleněn do Afghánistánu.  Silnice z Herátu do Íránu a Turkmenistánu jsou stále strategicky důležité. Jako brána do Íránu vybírá pro Afghánistán velké množství celních příjmů.  Má také mezinárodní letiště. Po válce v roce 2001 bylo město relativně bezpečné před útoky povstalců Tálibánu.  V roce 2021 bylo oznámeno, že Herát bude zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Dne 12. srpna 2021 bylo město obsazeno bojovníky Tálibánu v rámci letní ofenzívy Tálibánu.

Významné památky

• Citadela
• Jama Masjid („Páteční mešita“)
• komplex Mussala
• hrobka Chódže Abduláha Ansárího

Osobnosti spojené s Herátem

• Chódže Abduláh Ansárí (1006–1088) – perský súfí^[1]
• Fattáhí (?–1448) – perský básník a kaligraf, zemřel v Herátu.
• Džámí (1414–1492) – perský filosof a básník, zemřel v Herátu.

Následuje časová osa historie města Herát v Afghánistánu.

Časová osa

Před 15. stoletím

• 500 př. n. l. – V Arii založeno perské město Artakaena (přibližné datum).^[2]
• 330 př. n. l. – Artakaena dobyta Alexandrem III. Makedonským.^[2]
• 167 př. n. l. – Město se stává součástí Parthské říše.
• 127 př. n. l. – Město se stává součástí Kušánské říše.
• 642 n. l. – Obléhání Herátu; Arabové u moci.
• 1042 – Město obléhá Seldžukem Tughrilem.^[3]
• 1064 – Alp-Arslan u moci.^[3]
• 1102 – Zemětřesení.^[4]
• 1157 – Město bylo zničeno náporem Oghuzů, předchůdců moderních Turkomanů.
• 1163 – V Herátu vyrobeno Bobrinského vědro.^[5]
• 1175 – Ghuridi u moci.^[2]
• 1197 – Konflikt mezi kovářskými a mědikovářskými bazary.^[3]
• 1201 – Začíná stavba nové Páteční mešity.^[4]
• 1221 – Město vyplenili Mongolové.^[6]
• 1244 – Šáms ál-Din Kurt u moci.^[6]
• 1300 – Heratská citadela opevněna.
• 1364 – Zemětřesení.^[4]
• 1380 – Město dobyto Tamerlánovými silami.^[6]

15.–19. století

• 1405 – Hlavní město Tímúrovské dynastie přesídleno ze Samarkandu do Herátu.^[5]
• 1410 – Bazary zrekonstruovány.^[5]
• 1425 – Hrob Chwádžy Abdulláha Ansárihi postaven v Gazurgáhu (nedaleko města).^[7]
• 1438 – Postaveno Gawaršádovo mauzoleum.^[5]
• 1448 – Obléhání Herátu.
• 1460 – Postaven „Královský kanál“.^[5]
• 1469 – Sultán Husajn Mirza Bajkarah u moci.^[6]
• 1482 – Mimo město postavena Ichlasija (vzdělávací a charitativní komplex) (přibližné datum).[8]
• 1500 – Páteční mešita přestavěna.^[4]
• 1507 – Uzbek Mohamed Šajbani u moci.^[5]
• 1510 – Město dobyl Safíovec šáh Ismá‘íl; Šamluští Turkomanové u moci.^[6]
• 1528 – Safíovec šáh Tahmásp u moci.^[6]
• 1716 – Afghánské povstání Abdálíů.^[6][8]
• 1729 – Nádir Šáh u moci.^[6][8]
• 1732 – Afghánské povstání potlačeno.^[6]
• 1750 – Město se stalo součástí Durránské říše.^[9]
• 1801 – Město se osamostatnilo.
• 1807 – Město je obléháno Íránem
• 1818 – Město začleněno do Durránské říše.^[10] Později téhož roku jsou Durráníové vyhnáni z většiny Afghánistánu, Herát se stává jejich poslední baštou.
• 1837 – Začíná obléhání Herátu perskými silami.^[6][8]
• 1842 – Jár Mohamed Chán Alakozaj sesadil Kamrana Šáha a stal se novým vládcem.^[8]
• 1851 – Sa'íd Mohamed Chán u moci.^[8][9]
• 1852 – Město je krátce obsazeno Peršany.^[9]
• 1855 – Mohamed Jusúf u moci.^[8][9]
• 1856 – Začíná perské obléhání Herátu,^[11] 25. října Peršané město dobyli.^[9]
• 1857 – Perská kontrola nad městem končí na základě Pařížské smlouvy;^[6] Sultán Jan ustanoven jako vládce Herátu.^[8]
• 1862 – 27. července město obléháno Mohamedovci.
• 1863 – 26. května město dobyto silami Dósta Muhammada Chána,^[12] Mohamed Jakub Chán u moci.^[8][13]
• 1880 – Abd ál-Rahmán Chán u moci.^[6]
• 1885 – Na příkaz Amíra byla zničena Mosalla.

20. století

• 1922 / 1301 SH – Solární kalendář Hegirae oficiálně přijat v Afghánistánu.
• 1925 – Založeno Herátské národní muzeum.
• 1947 – Vysílání Rádia Kábul začíná dosahovat Herátu (přibližné datum).^[14]
• 60. léta – Postavena dálnice mezi Kandahárem a Herátem.^[6]
• 1973 – Počet obyvatel: 108 750.^[15]
• 1979 – Povstání, město bombardováno sovětskými silami.^[16]
• 1988 – Počet obyvatel: 177 300 (odhad).^[15]
• 1993 – Odstranění min.^[16]

21. století

• 2010 – Počet obyvatel: 410 700.^[17]
• 2016 – Počet obyvatel: 491 967.^[18]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herat Province na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Herát na Wikimedia Commons