Intel 4040

Intel 4040
Specifikace
Uvedení	1974
Výrobní proces	10 μm
Počet jader	1
Frekvence	740 kHz
Paměť programu	8 KiB
Patice	24 pinů

Intel 4040 je druhý čtyřbitový mikroprocesor firmy Intel, následník Intel 4004. Byl uveden na trh na podzim roku 1974 ve třech 24-pin DIL provedeních. Navrhli jej: Ted Hoff, Federico Faggin, Stan Mazor, Masatoshi Shima.

Skládá se z 3000 tranzistorů. Rychlost jádra je 0,74 MHz.

Může adresovat 640 B RAM a 8 kB ROM. Na rozdíl od svého předchůdce má Intel 4040 osmiúrovňový zásobník volání, 14 nových instrukcí (celkem tedy 60) a 8 dalších registrů navíc. Disponuje i hardwarovým přerušením s možností „zrcadlení“ registrů.

Provozní teplota je omezena na 70 °C. Jeho spotřeba byla celkem 0,6–0,9 W a vyžaduje napájení 15 ± 0,75 V.

Rozšíření

• Instrukční sada rozšířena na 60 instrukcí
• Paměť programu rozšířena až na 8 KiB
• Počet registrů rozšířen na 24.
• Zásobník rozšířen na 7 úrovní

Návrháři

Federico Faggin navrhoval projekt, upravoval architekturu a vedl návrh. Detailní návrh dělal Tom Innes.

Nové obvody

• 4201 – Generátor frekvence 500 až 740 kHz používal 4 až 5,185 MHz krystal
• 4308 – 1 KiB ROM
• 4207 – General Purpose byte Output port
• 4209 – General Purpose byte Input port
• 4211 – General Purpose byte I/O port
• 4289 – Standardní paměťové rozhraní (nahradilo 4008/4009)
• 4702 – 256 B UVEPROM
• 4316 – 2 KiB ROM
• 4101 – 256 4-bit word RAM

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Intel 4040 na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.