Jaroslav Vostrý

Profesor Jaroslav Vostrý
Narození24. ledna 1931 (93 let)
Turnov
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Povoláníspisovatel, pedagog, režisér, dramatik, novinář, teatrolog, učitel a scenárista
OceněníStříbrná medaile předsedy Senátu (2013)
Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla (2015)
ChoťAlena Vostrá (1963–1988)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Vostrý (* 24. ledna 1931 v Turnově) je český dramatik, divadelní teoretik, historik, režisér, dramaturg, publicista a kritik, divadelní organizátor a pedagog.

Život

Po maturitě na čáslavském gymnáziu v roce 1950 nejprve pracoval jakožto dělník, v letech 19521958 vystudoval pražskou DAMU v oboru divadelní věda a dramaturgie. Od roku 1956 působí také jako divadelní publicista a redaktor v časopisu Divadlo (později i jako jeho šéfredaktor), později působil a publikoval i v dalších divadelních tiskovinách. Od roku 1964 působil jakožto dramaturg Státního divadelního studia. V roce 1965 společně s Ladislavem Smočkem spoluzaložil divadlo Činoherní klub, kde působil jako jeho umělecký vedoucí. Od roku 1963 vyučoval také na pražské DAMU. V dobách normalizace byl nucen opustit Činoherní klub (1972) a na DAMU mohl od roku 1975 působit pouze jako externí pedagog. V letech 1976–1986 spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem a Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně jako autor a režisér, v 1980–1981 působil v kladenském divadle také jako režisér a umělecký šéf, v letech 1981–1986 ve Východočeském divadle Pardubice (režisér). V roce 1990 se vrátil do Činoherního klubu jako jeho ředitel a působil zde do roku 1993. Na DAMU se vrátil v roce 1987, zde se v roce 1990 řádně habilitoval jakožto docent, v roce 1992 jmenován profesorem, v letech 19931995 rektorem Akademie múzických umění v Praze, v roce 1995 založil katedru teorie a kritiky DAMU, jejímž vedoucím byl do roku 2000, od roku 1996 je ředitelem Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU, kde v roce 2002 založil časopis Disk.[2] V roce 2010 založil se svou druhou ženou Zuzanou Sílovou Scénologickou společnost.

Publicistická činnost

Kromě své umělecké činnosti se soustavně věnuje odborné publicistice a divadelní kritice. V současné době působí také jako ředitel Výzkumného ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU. Byl též šéfredaktor a předseda redakční rady časopisu Disk.

Veřejná činnost

Pedagogická činnost

  • Předseda oborové rady doktorského studia teorie scénické tvorby a teorie scénické tvorby (scénologie) DAMU
  • divadelní pedagog na katedře činoherního divadla DAMU
  • člen Umělecké rady AMU a Umělecké rady DAMU

Dramatizace, transkripce, adaptace, hry (výběr)

  • 1997 Červený a černý (dramatizace Stendhalova románu), premiéra v ostravském Národním divadle moravskoslezském 1997
  • 1994 Čachtická paní (hra), rozhlasová verze uvedena 1994, divadelní v Národním divadle moravskoslezském 2000
  • 1991 Orestés (přetlumočení Eurípidovy tragédie), premiéra v Činoherním klubu 1991
  • 1991 Utrpení mladého Medarda (překlad a úprava Schnitzlerovy hry Der junge Medardus), premiéra v Činoherním klubu 1991
  • 1988 Hra pro milující (transkripce Goethovy hry Stella), premiéra v Divadle S. K. Neumanna v Libni 1988
  • 1987 Pravdivá historie o třech mušketýrech, kardinálovi, mylady a d’Artagnanovi (podle Dumase), premiéra v Činoherním studiu v Ústí nad Labem 1993
  • 1987 Francesca da Rimini (transkripce tragédie Jana Nerudy pro Československý rozhlas), režie Alena Adamcová, uvedeno 1987[3]
  • 1982 Salomena (transkripce Adámkovy tragédie), uvedena rozhlasová verze 1986
  • 1981 Záviš z Falkenštejna (transkripce Hálkovy tragédie), premiéra v Jihočeském divadle v Budějovicích 1987
  • 1979–80 Lotos na mrazu (tragédie dell’ arte), prvně v rámci „čteného divadla“ Divadla na Vinohradech 1989
  • 1978 Tři v tom (komedie dell’ arte), premiéra v Činoherním klubu 1978 – s krycím podpisem Jiřího Menzela; přeloženo do němčiny, maďarštiny, srbochorvatštiny a slovenštiny
  • 1978 Dubrovnická komedie (na motivy dubrovnických anonymů ze XVII. st.), premiéra v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci 1979
  • 1978 Idiot (dramatizace románu F. M. Dostojevského), premiéra v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci 1979
  • 1976 Být královnou v Samandalu (volné zpracování Gozziho hry Zobeida; spoluautorka Alena Vostrá), premiéra v Činoherním studiu v Ústí nad Labem 1977
  • 1975 Komtesa a pěchotní důstojník (hra podle Lermontovovy novely Komtesa Mary), premiéra v Činoherním studiu v Ústí n. Labem 1977, přeloženo do slovenštiny; televizní verze vysílána poprvé 1981
  • 1974 Clavijo (přepis stejnojmenné Goethovy hry), premiéra slovensky ve Štúdiu Novej scény v Bratislavě 1976 – krycí podpis D. Drašarová
  • 1971 Vychovatel (adaptace hry J. M. R. Lenze Der Hofmeister), premiéra v Činoherním klubu 1972
  • 1970 Candide (dramatizace Voltairovy novely); spoluautoři Alena Vostrá a Jan Cziviš, premiéra v Činoherním klubu 1970, v hlavní roli Jiří Hrzán; přeloženo do finštiny, srbochorvatštiny a slovenštiny
  • 1965 Zločin a trest (dramatizace románu F. M. Dostojevského; spoluautorka Alena Vostrá), premiéra v Činoherním klubu 1966, přeloženo do němčiny, nizozemštiny, norštiny, finštiny, polštiny a slovenštiny

Teoretické práce a monografie

  • 2008 Obraz a příběh – Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění (spoluautor Miroslav Vojtěchovský) (soubor scénologických studií o dramatickém a výtvarném umění), Praha: KANT – Karel Kerlický & AMU v Praze 2008, ISBN 978-80-86970-86-8
  • 2001 Režie je umění (studie o režii), Praha: Akademie múzických umění v Praze 2001, ISBN 80-85883-93-7
  • 1998 O hercích a herectví (studie o herectví), Praha: Achát 1998, ISBN 80-902221-7-X
  • 1997 Zdeněk Štěpánek. Herec a dějiny (monografie), Praha: Achát 1997, ISBN 80-902221-2-9
  • 1996 Činoherní klub 1965–1972. Dramaturgie v praxi (studie o divadle), Praha: Divadelní ústav 1996, ISBN 80-7008-061-2
  • 1996 Petr Čepek. Talent a osud (monografie), Praha: Achát 1996, ISBN 80-902221-0-2
  • 1991 Předpoklady hereckého projevu (učební text pro literárně-dramatické obory ZUŠ, hudebně-dramatická odd. konzervatoří a dramatické obory vysokých uměleckých škol), vyd. MŠMT 1991
  • 1990 Drama a dnešek (studie o dramatu), Praha: Československý spisovatel 1990, ISBN 80-202-0166-1
  • 1989 "Dobrodružství tvoření", Amatérská scéna, 1989, č. 1–11
  • 1987 Ejzenštejnovy lekce divadelní režie (skriptum DAMU), SPN 1987; prvních pět kapitol in: Slovenské divadlo, roč. 1986, č. 4
  • 1983 Proměny herectví, vyd. OKS Praha-západ 1983
  • 1982 O hereckém představování, vyd. OKS Praha-západ 1982
  • 1982 "Úvod do studia postavy", Amatérská scéna, roč. 1982, č. 4–9, roč. 1983, č. 1–7
  • 1980 "Předpoklady herectví", Amatérská scéna, roč. 1980, č. 1–12
  • 1979 "Úvod do režie", Amatérská scéna, roč. 1979, č. 1–12
  • 1964 Člověk ve hře (studie o Leonidu Leonovovi), Praha: Orbis 1964

Odkazy

Reference

  1. Dostupné online.
  2. Disk - časopis pro studium scénické tvorby — Edice DISK. casopisdisk.amu.cz [online]. [cit. 2016-07-04]. Dostupné online. 
  3. www.mujrozhlas.cz

Literatura

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 33, 34, 36, 37, 472, 532.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 735–736. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 490–491. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech