Jindřich Wielgus

Jindřich Wielgus
Narození26. února 1910
Karviná
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. května 1998 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, řezbář, grafik, typograf, ilustrátor a kreslíř
Manžel(ka)Františka Wielgusová
DětiMartin Wielgus
Oceněnízasloužilý umělec (1976)
národní umělec (1989)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hrob, Olšanské hřbitovy II

Jindřich Wielgus (26. února 1910 Karviná[1] – 6. května 1998 Praha) byl český sochař, typograf a grafik.

Život

V letech 1924–1928 se vyučil řezbářem, dva roky strávil studiem ve Škole uměleckých řemesel v Brně, dále v letech 1931–1934 pokračoval ve studiu sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru prof. Karla Dvořáka, v letech 1934–1938 pokračoval studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Otakara Španiela, studia zakončil ve školním roce 1937–1938 pobytem na Accademia di belle arti v Římě. Žil v Praze.

Tvorba

Byl silně levicově orientován, členem KSČ. V období 2. světové války čerpal z biblických témat. V další tvorbě se zaměřoval především na motivy z hornického života svého rodného Ostravska. Stylové zaměření socialistického realismu s robustní stylizací monumentálních soch, které tesal v kameni nebo odléval v bronzu, kombinoval s poučením z avantgardního umění (Jose Čapek, Otto Gutfreud).[2] Monumentální díla realizoval v architektuře, v kameni nebo v keramice, například reliéfy v nemocnici v Jihlavě, na poliklinice ve Vsetíně nebo ve Fakultní nemocnici Ostrava. Stylové a tematické omezení překonal v 60.–70. letech, kdy se věnoval také sochám žen, dětí, knižním obálkám a ilustracím.

Spolupracoval také s Janem Kudláčkem.

Dílo

  • válečné období: socha sv. Anežky (1940) pro kostel sv. Jakuba v Praze; Pláč tří Marií, Pieta, Křížová cesta;
  • dělnická a budovatelská tematika: sochy Vítězný havíř, Návrat domů, Maryčka Magdonova, Havíř (v Kladně), Portrét havíře J. K., Pomník padlým sovětským vojákům a partyzánům v Příbrami;
  • Pomník horníkům (1952) je připomínkou dulního neštěstí na dole Doubrava v okrese Karviná.
  • ženská tematika: Dívka s růží, Lázně Jeseník (1958); Matka s dítětem; Tři grácie, Podvečer / Milenci (1963)[3], Múzy, Hudba;
  • tematika dvojic: Podvečer / Milenci v Ostravě-Porubě
  • další realizace v architektuře: reliéf Dary země v hotelu Jalta v Praze (1958); netradiční dílo autora Stéla, které je součástí sbírky Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava (1968);
  • knižní ilustrace a typografie.

Ocenění

V roce 1976 byl oceněn titulem zasloužilý umělec a v roce 1989 národní umělec.

Rodina

Měl chalupu v Medonosech. Jeho syn Martin Wielgus (1943–2011) absolvoval studium malířství v ateliéru Aloise Fišárka na AVU a byl malířem a grafikem. Oba jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech v Praze.

Galerie

  • Maryčka Magdonova (1970) ve Frýdku
    Maryčka Magdonova (1970) ve Frýdku
  • Horník u GDM v Kladně
    Horník u GDM v Kladně
  • Horník u GDM v Kladně
    Horník u GDM v Kladně
  • Památník obětem hornické práce v Karviné-Fryštátě
    Památník obětem hornické práce v Karviné-Fryštátě
  • Voják na pomníku v Příbrami
    Voják na pomníku v Příbrami
  • Stéla v Ostravě
    Stéla v Ostravě
  • Pomník horníkům (1952) v Doubravě
    Pomník horníkům (1952) v Doubravě

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Karviná
  2. ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění II., ed. Anděla Horová, Praha 1995, s. 934-935
  3. ↑ SAMEK Bohumil, DOLEJŠÍ Kateřina, Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2., O/P. Academia Praha 2021, s. 623, obr. 1088.

Literatura

  • HLAVÁČEK, Luboš. Jindřich Wielgus. Praha: Odeon, 1978. (Umělecké profily). 
  • VYKOUK, Jaroslav. Skulptury v Kladně. 1. vyd. Kladno: Magistrát města Kladna, 2003. 71 s. ISBN 80-239-3531-3. 

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech