Josef Pazourek

prof. JUDr. Josef Pazourek
Narození3. ledna 1862
Hořice
Úmrtí26. listopadu 1933 (ve věku 71 let)
Vinohrady
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánívysokoškolský učitel a ekonom
Funkcerektor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Pazourek (3. ledna 1862, Hořice – 26. listopadu 1933, Praha[1])[2] byl český pedagog, ekonom národohospodář, právník a kronikář[3].

V národohospodářské oblasti působil takřka 40 let. Je považován za průkopníka moderního účetnictví a vysokého obchodního školství. Stal se zároveň spolutvůrcem první české ekonomické encyklopedie, která je řazena ke klíčovým pramenům informací o ekonomickém myšlení a ekonomických poměrech v 1. čtvrtině 20. století v Česku a Evropě.[4]

Stal se profesorem obchodních věd na ČVUT a docentem Karlovy university. V akademickém roce 1929–1930 byl rektorem Českého vysokého učení technického.[5]

Život

Josef Pazourek se narodil v podkrkonošských Hořicích do krupařské rodiny. V letech 1877–1880 studoval učitelský ústav v Hradci Králové.[4] Jeho učitelská kariéra odstartovala v roce 1880, když začal učit na obecné škole chlapecké v rodných Hořicích.[5] V Hořicích učil až do 15. září 1895, a to češtinu.[6] Velmi intenzivně a houževnatě se sebevzdělával. Jako externista skládal v roce 1883 maturitní zkoušky na gymnáziu v Mladé Boleslavi.[4]

V letech 1887–1893 uveřejnil řadu příspěvků krásné prózy v periodicích Lyra, Květy, Český venkov, Učitelské noviny a Národní listy. Soukromým vzděláním dosáhl roku 1894 aprobace na vyšší školy obchodní. V následujícím roce 1895 byl jmenován profesorem na obchodní akademii v Chrudimi a ještě téhož roku ředitelem nově otevřené obchodní akademie v Hradci Králové.[4] V této funkci působil takřka 15 let (od školního roku 1895/1896 do 1909/1910). V době jeho hradeckého působení byl i členem kuratoria městského průmyslového muzea.[7]

V polovině 90. let 19. století začal uveřejňovat odborné práce. Počínaje rokem 1900 začal vydávat první české účetnické periodikum Účetní Listy, v nichž se snažil zvýšit zájem o podnikové hospodářství z nejrůznějších hledisek. Přes vysoké pracovní nasazení a vypětí studoval práva na univerzitách a v Praze i Vídni a v roce 1904 získal titul doktora práv[4] se zaměřením na otázky obchodní, národohospodářské a finanční[5]. V roce 1907 habilitoval a stal se soukromým docentem české techniky v Praze. Z hradecké obchodní akademie, kde získal pro sebe i školu vysoké renomé, odešel roku 1909. Tehdy se na české technice jako první v Rakousko-Uhersku[8] stal mimořádným profesorem obchodních věd. V roce 1912 se pak stal profesorem řádným. V letech 1912–1925 redigoval třísvazkový „Ottův obchodní slovník“ a sám do něj přispěl takřka 70 hesly z oblasti peněžní teorie a praxe (např. cena, peníze, měna, úrok, kurz, bankovní politika).[9]

Na České technice vytvořil Ústav obchodních věd, který chápal jako základ budoucí Vysoké školy obchodní, jejíž zřízení začal velice usilovně připravovat a propagovat. Záměr se podařilo realizovat až za nových společenských poměrů po konci první světové války, za první československé republiky a po reorganizaci České vysoké školy technické v roce 1919. Pazourek podal hned po válce návrh na zřízení československé vysoké obchodní školy, který začalo Revoluční národní shromáždění projednávat v lednu 1919. V srpnu téhož roku přijal tento nejvyšší zákonodárný orgán zákon umožňující 19. října 1919 za účasti několika ministrů slavnostně otevřít při České vysoké škole technické (od září 1920 ČVUT) Vysokou školu obchodní (VŠO).[8] Pazourek se stal i prvním děkanem VŠO a byl jím celkem tři akademické roky 1919–1920, 1920–1921 a 1926–1927). Za účelem seznámení se s organizací obchodních vysokých škol v zahraničí podnikl v létě 1920 studijní cestu po Belgii, Francii a Švýcarsku. V roce 1927 navštívil Spojené státy americké. Založil podpůrný fond pro posluchače VŠO. Zároveň věnoval trvalou pozornost věnoval sledování otázek soukromé ekonomiky, za jejíhož předního zakladatele v předmnichovské republice je považován.[4] V akademickém roce 1929–1930 se stal rektorem ČVUT. Byl předním členem mnoha hospodářských a vědeckých institucí, včetně Poradního sboru pro otázky národního hospodářství.[4]

V roce 1932 mu bylo uděleno čestné občanství v rodných Hořicích.[5][3]

Zemřel v Praze krátce po odchodu na odpočinek 26. listopadu 1933.[4]

Vědecko-výzkumná činnost

Je autorem více než 2000 vědeckých pojednání. Ve své vědecko-výzkumné činnosti se věnoval zejména problematice tvorby cen (utváření tržní cenových poměrů), teorii peněz a měnové politice.[4][9] V peněžnictví a účetnictví se podílel i na vzniku české terminologie.[6] Zabýval se i popularizací vědeckých poznatků. Byl předsedou odborné rady Masarykovy akademie práce a častým hostem České národohospodářské společnosti. Pazourkova vědecká práce dokumentuje jeho všestrannost a široký odborný záběr a erudici v oblasti ekonomiky.[4] Byl proti měnové reformě Aloise Rašína z března 1919. Zároveň se zařadil se mezi teoretiky, kteří zpochybnili nenahraditelnost zlatého standardu.[9]

Dílo

Byl autorem řady učebnic (např. Theorie i praxe účetních soustav) a redaktorem Ottova obchodního slovníku, v němž je autorem takřka 70 hesel.

Výběr z díla

  • Účetnictví podvojné a různé jeho způsoby (1901)
  • Bilance akciových společností (1906)
  • O bilancích. Extensní přednáška (1909)[10]
  • Obilí v hospodářské politice a na světovém trhu (1910)[11]
  • Taylorova soustava organisace práce (1913)[12]
  • Peníze (1917)
  • Náprava naší měny (1919)
  • Theorie a praxe účetních soustav (1920)[13][6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z4, s. 34
  2. ↑ PAZOUREK Josef 3.1.1862-26.11.1933 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Databáze regionálních osobností | Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j Josef Pazourek. knihovna.vse.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Čestní občané. www.horice.org [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Pazourek Josef. www.knihovna-cr.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zpráva kuratoria městského průmyslového musea pro severovýchodní část král. českého v Hradci Králové o činnosti za r. 1907. www.digitalniknihovna.cz [online]. 1907 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b VLACHÝ, Jan. Sto let výuky ekonomických oborů na ČVUT v Praze [online]. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Masarykův ústav vyšších studií, 2019 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c Josef Pazourek. www.bibliothecaeconomica.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ PAZOUREK, Josef. O bilancích extensní přednáška [online]. Praha: Nákladem Zemské jednoty obchodních gremií, 1909 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ PAZOUREK, Josef. Obilí v hospodářské politice a na světovém trhu [online]. Praha: 1910 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ PAZOUREK, Josef. Taylorova soustava organisace práce [online]. Praha: Josef Pazourek, 1913 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ AVION, Antikvariát. 📗 Theorie i praxe účetních soustav - Josef Pazourek (1920, nákladem Archivu). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Pazourek na Wikimedia Commons
  • Encyklopedické heslo Pazourek Josef v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Pazourek
  • Digitalizovaná díla Josefa Pazourka v Národní digitální knihovně.
  • Josef Pazourek na stránkách ČVUT
  • Josef Pazourek na webu Zlatý fond českého ekonomického myšlení
Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Autoritní data Editovat na Wikidatech