Klínovecká hornatina

Klínovecká hornatina
Klínovec ze severovýchodu

Nejvyšší bod	1243,7 m n. m. (Klínovec)
Rozloha	776,97 km²

Nadřazená jednotka	Krušné hory
Sousední jednotky	Loučenská hornatina Doupovské hory Sokolovská pánev Chebská pánev Ašská vrchovina
Podřazené jednotky	Jáchymovská hornatina Přebuzská hornatina Jindřichovická vrchovina Krajkovská pahorkatina

Stát	Česko Česko
Horniny	fylit, svor, pararula, ortorula, žula
Povodí	v ČR: Ohře → Labe
Souřadnice	50°19′50″ s. š., 12°42′8″ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky	IIIA-2A
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klínovecká hornatina je geomorfologický podcelek v západní části Krušných hor v okresech Sokolov, Karlovy Vary a okrajově také v okrese Cheb v Karlovarském kraji a v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Nejvyšším vrcholem je Klínovec s nadmořskou výškou 1244 m a nejnižší bod (360 m n. m.) se nachází na svahu údolí Ohře u Perštejna.^[1]

Poloha a sídla

Na severní straně je oblast administrativně vymezena státní hranicí s Německem. Na východě zasahuje až k Perštejnu, u kterého se hranice stáčí k jihovýchodu a přibližně ji vymezují města Hroznětín, Nová Role a Habartov. Na západě zasahuje téměř až k Lubům. Většími sídly uvnitř regionu jsou Oloví, Kraslice, Rotava, Nejdek, Jáchymov a Boží Dar.^[1]

Charakter území

Klínoveckou hornatinu tvoří horniny krušnohorského krystalinika (ortorula, pararula, svor, fylit) a variské granity a granodiority, které jsou místy překryté třetihorními lávovými příkrovy (např. Božídarský Špičák^[2]). Oblast má převážně plochý povrch ukloněný k severozápadu. Na jihovýchodě klesá strmými svahy do Sokolovské pánve. Reliéf narušují údolí vodních toků (např. říčky Černé), která jsou v pramenných oblastech mělká, ale postupně se prohlubují.^[1] ^[3]

Geomorfologické členění

Podcelek má podle členění Jaromíra Demka označení IIIA-2A a náleží do geomorfologického celku Krušné hory.^[3] Dále se člení na okrsky (od jihozápadu k severovýchodu): Krajkovská pahorkatina, Jindřichovická vrchovina, Přebuzská hornatina a Jáchymovská hornatina.^[4] Podrobné dělení včetně podokrsků je uvedené v tabulce.

Geomorfologické členění Krušných hor
ČESKÁ VYSOČINA • Krušnohorská subprovincie • Krušnohorská hornatina
KLÍNOVECKÁ HORNATINA	Přebuzská hornatina	Rolavská vrchovina (Jeřábí vrch, 965 m) Kraslická hornatina (Špičák, 991 m) Hamerská hornatina (Tisovský vrch, 977 m) Zaječická hornatina (Zaječí vrch, 1009 m)
	Jáchymovská hornatina	Božídarská hornatina (Tetřeví hora, 1007 m) Abertamská hornatina (Božídarský Špičák, 1116 m) Vykmanovská hornatina (Klínovec, 1244 m) Českohamerská hornatina (Hájský kopec, 989 m)
	Jindřichovická vrchovina	Bublavská vrchovina (Počátecký vrch, 819 m) Olovská vrchovina (Vysoká Jedle, 735 m) Nejdecká vrchovina (Jedlovník, 720 m)
	Krajkovská pahorkatina	nečlení se (K Rozhledně, 625 m)
LOUČENSKÁ HORNATINA	Přísečnická hornatina	Vejprtská vrchovina (Velký Špičák, 965 m) Jelenohorská vrchovina (Jelení hora, 993 m) Přísečnická kotlina (835 m) Měděnecká hornatina (Mědník, 910 m) Novodomská hornatina (bezejmenný, 852 m)
	Rudolická hornatina	Načetínská vrchovina (Čihadlo, 842 m) Brandovská vrchovina (Kamenný vrch, 842 m) Mezihořská hornatina (Medvědí skála, 923 m)
	Novoveská hornatina	nečlení se (Mračný vrch, 852 m)
	Flájská hornatina	Moldavská vrchovina (Jestřabí vrch, 878 m) Mezibořská hornatina (Loučná, 956 m) Novoměstská hornatina (Vlčí hora, 892 m)
	Cínovecká hornatina	nečlení se (Pramenáč, 910 m)
	Nakléřovská hornatina	Telnická hornatina (Rudný vrch, 796 m) Petrovická vrchovina (Špičák, 723 m)
	Bolebořská vrchovina	Místecká vrchovina (Pavlovský Špičák, 695 m) Březenecká vrchovina (Jedlina, 677 m)
PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Podokrsek • (vrchol)

Vrcholy

Klínovec (1244 m)
Božídarský Špičák (1116 m)
Macecha (1114 m)
Meluzína (1097 m)
Blatenský vrch (1043 m)
Plešivec (1029 m)
Zaječí vrch (1009 m)
Vysoká seč (1006 m)
Tisovský vrch (977)
Olověný vrch (802 m)

Reference

↑ ^a ^b ^c BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIA-2A Klínovecká hornatina, s. 114–116.
↑ Demek, Mackovčin 2006, s. 81
↑ ^a ^b Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Klínovecká hornatina, s. 223. Dále jen Demek, Mackovčin 2006.
↑ CENIA. Geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2016-08-12]. Dostupné online.