Maiorem hac dilectionem

Maiorem hac dilectionem
česky Větší láska než tato
apoštolský list ve formě motu proprio
papeže Františka
Datum11. července 2017
Témasvatořečení v rámci kanonizačních procedur římskokatolické církve
Text
latinsky
anglicky

Maiorem hac dilectionem (česky Větší láska než tato) je apoštolský list vydaný formou motu proprio papeže Františka z 11. července 2017.[1] Dokument vytváří novou cestu ke svatořečení v rámci kanonizačních procedur římskokatolické církve, a to cestou oblatio vitae. To znamená obětovat svůj život a předčasně zemřít za jiného člověka; jde o to dát svůj život jako oběť za druhého.[2]

Obsah

František nejprve uvádí, že není větší lásky, než když člověk obětuje vlastní život za své přátele a bližní, a přitom vychází z konkrétního úryvku z Janova evangelia – J 15, 13 (Kral, ČEP). Zmiňuje, že takový čin si zasluhuje, aby se o něm uvažovalo v souvislosti se svatostí, protože dotyčný je považován za člověka, který v přiměřené míře osvědčil křesťanské ctnosti, ale nezapadá do zavedených kategorií praxe křesťanských ctností v heroické míře a vědomého prolití krve pro Ježíše Krista.[1]

Papež proto stanovuje pět zásad, které je třeba stanovit pro „oblatio vitae“ (oběť života) na cestě k blahořečení. Kritéria jsou následující:

  • svobodná a dobrovolná oběť života a hrdinské přijetí (proper caritatem) jisté a předčasné smrti;
  • souvislost mezi nabídkou života a předčasnou smrtí;
  • uplatňování křesťanských ctností, alespoň pokud je to běžně možné, před nabídkou života a poté až do smrti;
  • existenci pověsti svatosti a znamení alespoň po smrti;
  • nutnost zázraku pro blahořečení, k němuž došlo po smrti Božího služebníka a na jeho přímluvu.[2]

Kritéria se stále řídí apoštolskou konstitucí Divinus perfectionis Magister, kterou vydal papež Jan Pavel II. v roce 1983, a dalším dokumentem vydaným v téže době.

Původ

Otázka, zda by bylo možné zavést čtvrtou cestu ke svatosti, vyvstala v diskusi mezi členy Kongregace pro svatořečení na jejich řádném kongresu, který se konal 24. ledna 2014. Prefekt kongregace kardinál Angelo Amato tuto záležitost zpochybnil u papeže během jejich setkání 7. února následujícího roku. Podle Marcella Bartolucciho papež „schválil a podpořil“ studie o této čtvrté cestě, v rámci kterých byla sestavena dokumentace pro další výzkum.[2]

Kongregace uspořádala 2. června 2016 zvláštní kongres, na němž se k dalším diskusím dostavilo několik odborníků včetně deseti konzultorů a pěti postulátorů včetně předsedy setkání biskupa Enrica dal Covola, který byl zároveň postulátorem. Bylo předloženo pět otázek, jak by kongregace mohla zavést novou cestu blahořečení a jaká kritéria by bylo třeba zavést, aby se prosadila. Na plenárním zasedání 27. září členové kongregace z řad kardinálů a biskupů diskutovali o různých rozměrech celé problematiky a pro tuto novou cestu ke svatořečení bylo odhlasováno kladné stanovisko, i když jako podstatný rys byla zdůrazněna nutnost schváleného zázraku. Závěry tohoto zasedání byly zaslány papeži v dopise z 28. listopadu 2016.[2]

Státní sekretář kardinál Pietro Parolin 17. ledna informoval kardinála Amata, že papež 10. ledna schválil návrhy na novou cestu blahořečení a zároveň požádal kongregaci o vypracování textu dokumentu, který by toto schválení učinil formálním.

Zveřejnění

Marcello Bartolucci napsal po zveřejnění dokumentu článek pro L'Osservatore Romano, v němž zdůraznil, že papež:

„... otevřel cestu k blahořečení těm věřícím, kteří inspirováni láskou hrdinně obětovali svůj život za bližního, svobodně a dobrovolně přijali jistou a předčasnou smrt v odhodlání následovat Ježíše...“[2]

Bartolucci dále rozvedl kritéria a řekl, že ostatní tři cesty ke svatosti (mučednictví a hrdinské ctnosti, stejně jako ekvivalentní blahořečení) nestačí k tomu, aby bylo možné interpretovat všechny potenciální příčiny svatosti u jednotlivců, a zároveň připomněl, že Kongregace pro kauzy svatých diskutovala o tom, zda by nová cesta byla životaschopná.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maiorem hac dilectionem na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Pope Francis creates new category for beatification: oblatio vitae [online]. Vatican News Service, 2017-07-11, rev. 2017-07-16 [cit. 2023-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-16. (angličtina) 
  2. ↑ a b c d e BARTOLUCCI, Marcello. The offer of life in the causes of saints [online]. L'Osservatore Romano, 2017-07-23, rev. 2017-07-26 [cit. 2023-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-23. (angličtina) 

Související články

Externí odkazy

  • FRANTIŠEK, Papež. Apostolic Letter issued Motu Proprio "maiorem hac dilectionem" on the offer of life, 11.07.2017" [online]. Holy See Press Office, 2017-07-11 [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (angličtina) 
Papež František
Narozen 1936 jako Jorge Mario Bergoglio, 1998–2013 Arcibiskup Buenos Aires, 2001–2013 Kardinál kněz u San Roberto Bellarmino, 2013–současnost Papež
Události
Papež František
Papež František
Apoštolské cesty
Filipíny • Severní Amerika (2015) • Keňa • Irsko • Pobaltské státy • Irák • Kanada a další apoštolské cesty
Bibliografie papeže Františka
Buly (1)
Znak papeže Františka
Znak papeže Františka
Encykliky (3)
Lumen fidei (2013) • Laudato si’ (2015) • Fratelli tutti (2020)
Apoštolské
listy (8)
Misericordia et misera (2016) • Admirabile signum (2019) • Scripturae sacrae affectus (2020) • Patris corde (2020) • Candor lucis aeternae (2021) • Desiderio desideravi; Totum amoris est (2022) • Sublimitas et miseria hominis (2023)
Apoštolské
exhortace (5)
Evangelii gaudium (2013) • Amoris laetitia (2016) • Gaudete et exsultate (2018) • Christus vivit (2018) • Querida Amazonia (2020) • Laudate Deum (2023) • C’est la confiance (2023)
Motu
proprio
(výběr ze 47)
8. Mitis iudex Dominus Iesus (2015) • 16. Maiorem hac dilectionem (2017) • 17. Magnum principium (2017) • 21. Vos estis lux mundi, 22. Aperuit illis (2019) • 28. Spiritus Domini, 33. Antiquum ministerium, 34. Traditionis custodes (2021)
Apoštolské
konstituce
(výběr z 39)
33. Vultum Dei quaerere, o kontemplativním životě žen; 34. In Apostolorum (2016) • 35. Veritatis gaudium, o univerzitách a církevních fakultách (2017) • 36. Episcopalis communio, o biskupské synodě (2018) • 37. Pascite Gregem Dei (2021) • 38. Praedicate evangelium (2022) • 39. In ecclesiarum communione (2023)
Osobní díla
Knihy • CD
Související osoby, knihy a témata
Papežský
dům
Alfred Xuereb, Fabián Pedacchio a Yoannis Lahzi Gaid (bývalí osobní sekretáři) • Fabio Salerno a Gonzalo Aemilius (současní osobní sekretáři) • Guido Marini (bývalý vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) • Diego Giovanni Ravelli (současný vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) • Georg Gänswein (prefekt papežského domu)
Rada
kardinálů
Episkopát
Benedikt XVI. (předchozí papež) • Mauro Gambetti (generální vikář pro Vatikán) • Angelo De Donatis (generální vikář pro Řím) • Antonio Quarracino (předchozí arcibiskup Buenos Aires) • Mario Aurelio Poli (následující arcibiskup Buenos Aires) • Sergio Rubin (životopisec)
Související
knihy
Papež František: František: rozhovory s Jorgem Bergogliem: jeho život vlastními slovy • O nebi a zemi • Papež František: život a revoluce • Diktátorský papež
Příbuzná
témata
Erb • Eponymy • Teologie • Tovaryšstvo Ježíšovo (řeholní řád) • Domus Sanctae Marthae (rezidence) • Wake Up! (2015 album) • František: Modlete se za mě (2015) • Chiamatemi Francesco (2015) • Papež František: Muž držící slovo (2018 dokument) • Dva papežové (2019 film) • Francesco (2020 dokument) • Dopis: Poselství pro naši Zemi (dokumentární film, 2022)
← Papež Benedikt XVI. (předchůdce)