Marian Zyndram-Kościałkowski

Marian Zyndram-Kościałkowski

Narození	16. března 1892 Kaunas nebo Pandėlys
Úmrtí	12. dubna 1946 (ve věku 54 let) Woking
Povolání	důstojník a politik
Ocenění	Kříž za chrabrost (1921) stříbrný kříž řádu Virtuti Militari (1921) Army of Central Lithuania Cross of Merit (1926) Řád orlího kříže 1. třídy (1931) Kříž nezávislosti s meči (1931) … více na Wikidatech
Politické strany	Polish People’s Party “Wyzwolenie” Strana práce Bezpartijní blok pro spolupráci s vládou
Rod	`Q63532080`
Funkce	primátor Varšavy (1934) premiér Polska (1935–1936) Ministerstvo vnitra Polska `Q108587712`
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marian Zyndram-Kościałkowski (16. března 1892 Pandėlys - 12. dubna 1946 Brookwood) byl polský politik a voják, jedna z opor Piłsudského sanačního režimu. Od 13. října 1935 do 15. května 1936 byl premiérem Polska. Byl též ministrem vnitra (1934-1935), ministrem práce (1936-1939), białystockým vojvodou (1930-1934) a starostou Varšavy (1934).^[1] Jako mnoho dalších osobností polské druhé republiky a sanace byl svobodným zednářem.

Život

Narodil se na území dnešní Litvy (tehdy Ruského impéria). Pocházel ze šlechtické rodiny.^[2] V roce 1903 odjel do Petrohradu, kde vychodil střední školu a poté začal studovat na místním neurologickém ústavu. Také studoval zemědělství na Technické univerzitě v Rize. V roce 1911 se stal členem socialistické odbojové organizace Związek Walki Czynnej, usilující o nezávislost Polska.^[3] Spolu s Walery Sławkem byl spoluzakladatelem této skupiny na severozápadě Ruské říše. V roce 1912 byl jmenován jejím velitelem v Pobaltí. V létě 1914, po vypuknutí první světové války, plánoval vstoupit do polských legií, ale dostal rozkaz zůstat ve Varšavě. V roce 1915 se připojil k Polské vojenské organizaci, jeho nom de guerre (válečná přezdívka) bylo Jerzy Orwid. 7. února 1915 ho Józef Piłsudski povýšil na podporučíka. V roce 1918 byl Piłsudski kmotrem jeho syna.

Koncem roku 1918 se Zyndram-Kościałkowski připojil k nově vytvořené polské armádě a v roce 1919 byl převelen do druhého oddělení polského generálního štábu. Aktivně se zapojil do činnosti polské rozvědky v jižní Litvě. V dubnu 1919 přišel do Wilna (Vilniusu) a brzy poté mu Piłsudski nařídil provádět sabotážní útoky v týlu Rudé armády. V září 1920 byl Zyndram-Kościałkowski jmenován velitelem skupiny Bieniakonie. Spolu s touto jednotkou se zúčastnil Żeligowského vzpoury, která vyústila ve vytvoření Republiky Střední Litva. V letech 1920-1922 velel druhému oddělení (zpravodajství) generálního štábu ozbrojených sil Střední Litvy.

V roce 1922 se připojil k Polské lidové straně (Polskie Stronnictwo Ludowe "Wyzwolenie") a brzy byl zvolen jejím předsedou (byl jím do roku 1925). Stal se poslancem Sejmu, proto musel opustit armádu. Zůstal v parlamentu až do roku 1939. V dubnu 1925 opustil lidovou stranu a spolu Kazimierzem Bartelem spoluvytvořil tzv. Parlamentní klub práce, později přejmenovaný na Stranu práce.

V květnovém převratu v roce 1926 nehrál žádnou významnou roli. Sanační režim ale podpořil. V květnu 1927 se stal členem varšavské městské rady. Současně byl místopředsedou Asociace armádních záložníků a předním členem Asociace polských měst. V březnu 1928 se stal místopředsedou nově vzniklého Bloku nestraníků pro spolupráci s vládou. 20. července 1930 byl jmenován vojvodou Białystockého vojvodství a zůstal v této funkci až do konce února 1934. Zlepšil místní správu, vybudoval kanalizaci a nechal vydláždit ulice Białystoku. Založil také výbor pro nezaměstnanost a Agrární komoru. Byl také jedním ze spoluzakladatelů sportovního klubu Jagiellonia Białystok.

Poté, co byl 28. června 1934 ukrajinskými nacionalisty zavražděn ministr vnitra Bronisław Pieracki, převzal Zyndram-Kościałkowski jeho post. Jako ministr se snažil zefektivnit místní správu a dohodnout se s umírněnými ukrajinskými organizacemi, jako byla Ukrajinská národní demokratická aliance. Ta na základě jím vyjednaných dohod dokonce kandidovala v polských parlamentních volbách roku 1935.

Dne 13. října 1935 byl jmenován předsedou vlády. Potlačil pak vliv tzv. Piłsudského plukovníků. Vzhledem k ekonomickým potížím poloviny 30. let hrál ve vládě klíčovou roli Eugeniusz Kwiatkowski, který byl ministrem průmyslu a obchodu. Na jaře 1936 zahájily socialistické a komunistické organizace sérii protivládních demonstrací. Ve Lvově policie zabila 9 lidí a zranila přes 200. Tyto sociální nepokoje podkopaly pozici Zyndrama-Kościałkowského. 15. května 1936 ho prezident Ignacy Mościcki odvolal z funkce a nahradil ho Felicjanem Sławojem Składkowskim. Zyndram-Kościałkowski byl jmenován v nové vládě ministrem práce, ve funkci zůstal do 30. září 1939.

Po německé invazi do Polska byl internován v Rumunsku, ale podařilo se mu odejít do exilu, nejprve do Francie a později do Británie. Nový exilový premiér, generál Władysław Sikorski, ho však v Británii nechal zatknout a poslat do tábora pro politické odpůrce na skotském Isle of Bute. Byl obviněn z pronásledování a týrání opozice (zejména v táboře Bereza Kartuska) a za vinu mu byla kladena též smrt dělníků při demonstracích. Spolu s ním byla internována i jeho nová partnerka, herečka Maria Balcerkiewiczová. Zasnoubili se, ale zemřel dříve, než se mohli vzít.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marian Zyndram-Kościałkowski na anglické Wikipedii.

↑ Marian Zyndram-Kościałkowski - sylwetka polityka okresu międzywojennego. Polskieradio.pl [online]. 2022-03-17 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (polsky)
↑ Marian Zyndram-Kościałkowski (1892–1946). Dzieje.pl [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (polsky)
↑ WASILEWSKI, Jaroslav. Marian Zyndram-Kościałkowski. Kariera piłsudczyka. Przystanek Historia [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (polsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marian Zyndram-Kościałkowski na Wikimedia Commons

Premiéři Polska

Polské království (1916–1918)	Jan Kucharzewski (1917–1918) • Antoni Ponikowski (1918) • Jan Kanty Steczkowski (1918) • Jan Kucharzewski (1918) • Józef Świeżyński (1918) • Władysław Wróblewski (1918)

Polská lidová republika (1918)	Ignacy Daszyński (1918)

Druhá Polská republika (1918–1939)	Jędrzej Moraczewski (1918–1919) • Ignacy Jan Paderewski (1919) • Leopold Skulski (1919–1920) • Władysław Grabski (1920) • Wincenty Witos (1920–1921) • Antoni Ponikowski (1921–1922) • Artur Śliwiński (1922) • Julian Nowak (1922) • Władysław Sikorski (1922–1923) • Wincenty Witos (1923) • Władysław Grabski (1923–1925) • Aleksander Skrzyński (1925–1926) • Wincenty Witos (1926) • Kazimierz Bartel (1926) • Józef Piłsudski (1926–1928) • Kazimierz Bartel (1928–1929) • Kazimierz Świtalski (1929) • Kazimierz Bartel (1929–1930) • Walery Sławek (1930) • Józef Piłsudski (1930) • Walery Sławek (1930–1931) • Aleksander Prystor (1931–1933) • Janusz Jędrzejewicz (1933–1934) • Leon Kozłowski (1934–1935) • Walery Sławek (1935) • Marian Zyndram-Kościałkowski (1935–1936) • Felicjan Sławoj Składkowski (1936–1939)

Exilové polské vlády (1939–1990)	Władysław Sikorski (1939–1943) • Stanisław Mikołajczyk (1943–1944) • Tomasz Arciszewski (1944–1947) • Tadeusz Komorowski (1947–1949) • Tadeusz Tomaszewski (1949–1950) • Roman Odzierzyński (1950–1953) • Jerzy Hryniewski (1954) • Stanisław Mackiewicz (1954–1955) • Hugon Hanke (1955) • Antoni Pająk (1955–1965) • Aleksander Zawisza (1965–1970) • Zygmunt Muchniewski (1970–1972) • Alfred Urbański (1972–1976) • Kazimierz Sabbat (1976–1986) • Edward Szczepanik (1986–1990)

Polská lidová republika (1944–1989)	Edward Osóbka-Morawski (1944–1947) • Józef Cyrankiewicz (1947–1952) • Bolesław Bierut (1952–1954) • Józef Cyrankiewicz (1954–1970) • Piotr Jaroszewicz (1970–1980) • Edward Babiuch (1980) • Józef Pińkowski (1980–1981) • Wojciech Jaruzelski (1981–1985) • Zbigniew Messner (1985–1988) • Mieczysław Rakowski (1988–1989) • Czesław Kiszczak (1989) • Tadeusz Mazowiecki (1989)

Třetí Polská republika (od 1989)	Tadeusz Mazowiecki (1989–1991) • Jan Krzysztof Bielecki (1991) • Jan Olszewski (1991–1992) • Waldemar Pawlak (1992) • Hanna Suchocká (1992–1993) • Waldemar Pawlak (1993–1995) • Józef Oleksy (1995–1996) • Włodzimierz Cimoszewicz (1996–1997) • Jerzy Buzek (1997–2001) • Leszek Miller (2001–2004) • Marek Belka (2004–2005) • Kazimierz Marcinkiewicz (2005–2006) • Jarosław Kaczyński (2006–2007) • Donald Tusk (2007–2014) • Ewa Kopaczová (2014–2015) • Beata Szydłová (2015–2017) • Mateusz Morawiecki (2017–2023) • Donald Tusk (od 2023)