Miroslav Dolejší

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Miroslav Dolejší (20. listopadu 1931 Velké Přítočno u Kladna – 26. června 2001 Praha) byl český politický vězeň, disident a publicista, autor statě Analýza událostí 17. listopadu 1989, podle které měla být sametová revoluce předem dohodnuté předání moci mezi komunistickými tajnými službami a špičkami disentu. Byl to pravděpodobně nejdéle trestaný politický vězeň komunistického režimu v Československu.

Život

Miroslav Dolejší se vyučil strojním zámečníkem v SONP Kladno a studoval Vyšší školu strojnickou v Kladně. V roce 1951 byl ze studií vyloučen a poslán do Tábora nucených prací na dole Gottwald v Kladně-Švermově, protože v klubovně Československého svazu mládeže vyvěsil během studentského večírku britskou vlaječku. Téhož roku navázal kontakt se skupinou národně demokratického odboje. Krátce nato jej zatkla StB a po 15 měsících vyšetřovací vazby, kde byl mučen, byl odsouzen Státním soudem v Praze ke 23 rokům vězení za velezradu a špionáž. Soud zvolil mírnější variantu, protože obžaloba navrhovala trest smrti. Dolejší podle svých slov zachránil před StB několik členů odbojové skupiny tím, že naoko svolil s požadavky vyšetřovatelů, ale neprozradil jména. Do propuštění na základě amnestie prezidenta Novotného v květnu 1960 prošel osmi věznicemi a uranovými lágry.

V 60. letech publikoval články o demografii a knihu Elektrické odporové pece a sušárny (s Vladimírem Tomkem, SNTL 1967).

V roce 1964 se oženil a v roce 1968 se manželům Dolejším narodil syn. Dolejší pořizoval fotodokumentaci srpnové okupace a utřídil ji do podoby knihy "360 dní bez iluze", která se nedochovala^{[zdroj⁠?][1]}. Po začátku normalizace v roce 1969 byl propuštěn ze zaměstnání pro svoji činnost v organizaci politických vězňů K–231.^[zdroj⁠?]

Půl roku marně sháněl místo, pak začal pracovat při stavbě pražského metra. Poté se pro jeho znalost počítačové problematiky na Miroslava Dolejšího obrátili jeho známí a fiktivně ho zaměstnávali v jednom družstvu a jeho práci zaměřili na prefabrikaci staveb. Když od roku 1971 začaly uplatňovat panelárny montáž panelů beze skládek, bylo nutné naprogramovat výrobu, dopravu a montáž a řídit je počítačem. Jeho znalosti pomohly problematiku vyřešit.^[zdroj?] Poté ho řádně zaměstnaly Stavební závody v Praze, Dolejší k sobě přibral pár bývalých spoluvězňů, dobrých odborníků, které znal z tzv. basaprojektů (basaprojekt na Pankráci bylo zařízení ministerstva vnitra, kde vězni s vysokým technickým vzděláním pracovali na projektech pro národní podniky) a zavedl dobře fungující systém. Později se tam stal vedoucím výpočetního střediska, které výrobu, dopravu a montáž panelů řídilo.^[zdroj?]

Od 1.2.1974 jej Státní bezpečnost evidovala jako tzv. Nepřátelskou osobu pod krycím jménem Abdul.

V roce 1975 na požádání svého známého novináře Eugena Vrby napsal studii o počítačových systémech. Vrba, narozen jako Eugen Weinberger, bývalý partyzán z druhé světové války, byl židovského původu a údajně i sionista.^[2] Tento tehdejší Dolejšího hlavní důvěrník byl coby Žid od r. 1956 bez reálného důvodu podezírán ze špionáže pro Izrael. Věcné informace v Dolejšího materiálu byly kompiláty ze všeobecně přístupných a veřejných přednášek, ale přesto byl 14. června 1976 zatčen a obviněn za pokus o vyzvědačství, ohrožení státního, hospodářského a služebního tajemství. Přestože mu špionáž nebyla nikdy dokázána, byl v roce 1977 spolu s komplicem Vrbou odsouzen Městským soudem v Praze na 11 roků ve druhé nápravné skupině. Před soudním jednáním držel tři měsíce protestní hladovku. Závažný zdravotní stav, podezření na rakovinu kůže a názor lékařů, že brzo zemře, vedly v roce 1985 k jeho propuštění před uplynutím trestu. Celkem ve vězení strávil 18,5 roku, což ho podle dr. Tomka z VHÚ staví na pravděpodobné první místo v žebříčku délky trestu politicky likvidovaných obětí, které pronásledoval represivní aparát bolševického Československa.

Na počátku 90. let byl postupně rehabilitován v obou případech svého věznění a stal se členem Konfederace politických vězňů a pracovníkem Federálního ministerstva vnitra.^[3]

Dolejší byl autorem několika desítek často kontroverzních časopiseckých článků, úvah a studií o politice. Velký prostor získal v extrémně pravicovém a antisemitském Týdeníku Politika (mj. v něm byl uveřejněn "Seznam Židů v české kultuře"). Angažoval se v politice, stal se předním členem Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa.

V roce 1991 vydal dvoudílné zpracování vzpomínek vězňů na padesátá léta Chodbami opuštěnými (slovenský překlad Chodbami opúšťanými ve 2 brožurách Agres, edice Zlatá mreža, Bratislava 1991, ISBN 80-85406-07-1, ISBN 80-85406-08-X a souborné ISBN 80-85406-06-3).

Analýza událostí 17. listopadu 1989

V říjnu 1990 publikoval stať Analýza událostí 17. listopadu 1989, antisemitskou konspirační studii^[4], první explicitní antisemitský pamflet v porevolučním Československu. Zde mj. vyslovil tezi, že převrat v roce 1989 měl být předem dojednán mezi špičkami komunistické nomenklatury a západních mocností za přispění a financování židovských kruhů a státu Izrael. Tvrdí, že Charta 77, český disent a polistopadový režim byly ovládány „několika rodinami“, které „všechny (…) jsou komunisté nebo jejich potomci, svobodní zednáři a jejich potomci, a Židé“. Podobně v kapitole Mezinárodní souvislosti sjednocení vysvětluje světové změny celosvětovým židovským spiknutím s plánem na vytvoření tzv. Velkého Izraele^[4].

Podle Mgr. Věry Tydlitátové, religionistky a judaistky z Filozofické fakulty ZUP, Dolejší "vnáší do společnosti frustrované prvními obtížemi porevolučního rozčarování a ekonomických problémů antisemitskou notu, která se v dějinách mnohokrát nabízela jako odvedení pozornosti od skutečných příčin krize."^[4]

Analýza získala značnou popularitu u některých antikomunistů, nespokojených s polistopadovým vývojem a zejména u konstituující se české krajní pravice a stala se součástí jejich ideové výbavy. Analýzu propagoval Petr Cibulka, na Internetu je dostupná v řadě kopií a dokonce i v překladu do angličtiny. V roce 1991 vyšla slovensky pod názvem "Prevrat 1989 alebo História sa opakuje?". Konfederace politických vězňů se od textu distancovala, ačkoliv s ním podle Dolejšího tvrzení spousta členů včetně výboru při jeho projednávání nejprve souhlasila.^[5]

Veřejnost, politická reprezentace a odborné kruhy text vcelku jednomyslně odmítly. Svůj názor na Dolejšího motivy vyjádřil i Prokop Tomek v článku Tragický případ Miroslava Dolejšího a Eugena Vrby^[6]:

Důvody, proč Dolejší svou „analýzu“ sepsal, můžeme bezpochyby hledat především ve zklamání ze zničeného života nadprůměrně nadaného a schopného člověka.

Dr. Prokop Tomek, Tragický případ Miroslava Dolejšího a Eugena Vrby

Dolejší byl několikrát žalován (Rudolf Hegenbart, svědkem žaloby i Jaroslav Šabata) a obviněn ze spolupráce s StB. Prokop Tomek k tomu říká: „(...) Jako tajný spolupracovník v dostupných zveřejněných podkladech (vedených od roku 1954) evidován není. Slib spolupráce podepsal po prvním zatčení v lednu 1951 z taktických důvodů a skutečně jej nijak nenaplnil.“^[7]

Po vydání Analýzy měl být Dolejší údajně vystaven pokusu o úplatek 250 000 švýcarských franků, v přepočtu 5 milionů tehdejších československých korun, který mu měl být spolu s léčbou v zahraničním sanatoriu dle vlastního výběru vyplacen v případě, že by Analýzu stáhl zpět.^[8] Dolejší tvrdil, že mu byla kontrolována a kradena pošta a že byl napaden neznámým pachatelem.^[zdroj?]

Předmluvu k jednomu vydání Analýzy napsal Miroslav Sládek. Miroslava Dolejšího často pozitivně hodnotí jeho bratr PhDr. Josef Dolejší, pedagog a autor literatury faktu, který je i autorem disidentova nekrologu Za Miroslavem Dolejším. V předmluvě k dalšímu vydání se za Miroslava Dolejšího 28. 10. 2014 postavil RNDr. Ladislav Andrey z Ústavu informatiky AV ČR: ^[zdroj?]

S velkou pokorou a úctou tuto předmluvu k Analýze 17. listopadu 1989 věnuji jejímu autorovi, velkému analytikovi se skálopevným charakterem, ocelovou vůlí a obrovskou osobní odvahou, člověku, který strávil 19 let v komunistických lágrech a vězeních a zůstal nezlomen, člověku nadmíru vzdělanému i bez univerzit, a člověku moudrému. Takových lidí, jakým byl a v paměti mnohých zůstane pan Miroslav Dolejší, má český, moravský, slezský i slovenský národ 25 let od listopadu 1989 a vzniku Analýzy naprostý nedostatek.

Dr. Ladislav Andrey, Analýza 17. listopadu 1989, Guidemedia, Brno: 2014, 978-80-88021-01-8, str. 29

Knížata zloby – Protokoly sionských mudrců

V roce 1990 pod pseudonymy Robert Helebrandt a Alexander Martin Savel vydal známý antisemitský pamflet Protokoly sionských mudrců pod názvem Knížata zloby – Protokoly sionských mudrců. Vydání spisu bylo v dubnu 1990 stíháno jako projev antisemitismu, konkrétně projev propagace fašismu podle § 260 odst. 1, 2 tr. zák.^[9]

K tomu se Dolejší 8. 8. 1991 vyjádřil v Týdeníku Politika č. 28 takto: „Protože politická reprezentace nepřistoupila na věcnou diskusi, považovala za náhradu zdiskreditovat autora. Byl jsem postupně označen za fašistu, antisemitu, člověka duševně chorého a nakonec zatrpklého, protože se mi nedostalo vysokého postavení (přestože bylo všeobecně známo, že jsem o žádné neusiloval a nabídky jsem odmítal).“^[5]

17. 7. 1992 se ho v krajanských novinách Denní hlasatel zastal jeho dlouholetý přítel, katolický konzervativec a antisemita^[10] dr. Ing. Bohumil Kobliha a vylíčil ho jako altruistu, obránce svobody, spravedlnosti, křesťanství a českého národa. Kobliha na základě svých přímých zkušeností s disidentem odmítl nařčení, že by Dolejší mohl být agentem StB s odkazem na to, že ho Dolejší nikdy nezradil i přesto, že k tomu měl v různých situacích možnosti.

Odkazy

Reference

Literatura

• KANTOR, Lukáš. Dolejšího "Analýza 17. listopadu..." jako příklad teorie spiknutí. Praha, 2010 [cit. 2018-09-24]. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Jan Bureš. Dostupné online.

Externí odkazy

• Osoba Miroslav Dolejší ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Dolejší
• Miroslav Dolejší: Analýza událostí 17. listopadu 1989 Archivováno 28. 3. 2021 na Wayback Machine.
• Kritický komentář k Dolejšího Analýze napsal např. Jan Štern : "Dějiny viděné z Expresu". In: Listy, 1991 (roč. XXI), č. 1, s. 7-10.
• Bulvární tisk a zveřejněný materiál „Senzační odhalení pozadí událostí loňského 17. listopadu“: studie vypracovaná v listopadu 1990 pro Syndikát novinářů
• Kieran Williams: StB v listopadu 1989 – bibliografické odkazy na články vyvracející Analýzu
• Britské listy: komentáře Tomáše Peciny a Jana Čulíka k Analýze u zprávy o Dolejšího smrti
• Článek na Altermedia ČR, který posloužil jako základ hesla na Wikipedii
• Životopisné údaje v detailech odlišné od výše uvedených, citace z řeči na rozloučenou bratra Josefa a portrét
• Vzpomínka na Dolejšího působení v 60. letech