Oldřich (kníže)

Oldřich I.
Český kníže
Portrét
Oldřich I., freska ve Znojemské rotundě.
Doba vládyI. 1012–1033
II. 1034
Narozenípo 970, max. do r. 991
Úmrtí9. listopadu 1034
Praha
PohřbenBazilika svatého Jiří
PředchůdceI. Jaromír
II. Jaromír
NástupceI. Jaromír
II. Břetislav I.
ManželkyJuta?
Božena?
PotomciBřetislav I.
Vratislav II
DynastiePřemyslovci
OtecBoleslav II.
Matka2. neznámá manželka Boleslava II. či Emma Franská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich († 9. listopadu 1034) byl český kníže (1012–1033 a 1034) z dynastie Přemyslovců. Byl synem Boleslava II. a zřejmě jeho druhé, neznámé ženy či teoreticky i jeho třetí manželky Emmy Franské. Oldřich byl mladším bratrem knížat Boleslava III. a Jaromíra. Jeho první manželkou byla zřejmě Juta (byla německého původu), tou druhou byla zřejmě vesnická žena Božena.

Kníže Oldřich vyvedl zemi z krize způsobené boji o moc mezi syny Boleslava II. K Čechám násilnou formou trvale připojil Moravu. Aby si vládu nad Moravou upevnil, nechal v blízkosti bývalých velkomoravských hradisek stavět vlastní přemyslovská hradiska.

Před nástupem na trůn

Roku 1001 uprchl s Jaromírem a jejich (nevlastní) matkou Emmou před terorem Boleslava III., který mínil nechat Oldřicha, v té době už možná otce levobočného syna Břetislava, zavraždit. Oldřich sice byl podle všeho již ženatý, v té době ale neměl příliš dobré vyhlídky na knížecí stolec. Nedalo se předpokládat, že jeho nemanželský syn v budoucnosti sehraje v českých dějinách významnou roli.

Útočištěm se oběma bratrům a jejich matce stal dvůr bavorského vévody, který se o rok později stal římskoněmeckým králem jako Jindřich II. Po smrti dosazeného knížete Vladivoje roku 1003 se krátce vrátil do Čech, brzy však musel znovu prchnout spolu s Jaromírem před Boleslavem III. a Boleslavem Chrabrým. Teprve na podzim 1004 se mohl vrátit, když s podporou Jindřicha II. byli z Čech vypuzeni Poláci. Knížetem se stal Jaromír.

Oldřich knížetem

Oldřich a Božena (středověká iluminace)

Na jaře 1012 sesadil Oldřich svého bratra Jaromíra, když se postavil do čela povstání proti němu. Stal se knížetem a od krále Jindřicha II. přijal v říjnu Čechy v léno. Projevil se jako energický a tvrdý panovník. Roku 1014 zlikvidoval opozici a Jaromírovy stoupence – tzv. druhé vraždění Vršovců. Údajně se tak stalo, protože podporovali jeho bratra Jaromíra, tou dobou ve vězení v Utrechtu.

Po neúspěšném Oldřichovu vojenském tažení na Moravu v roce 1015 roku 1017 úspěšně odrazil vojenský vpád Boleslava Chrabrého do Čech. Roku 1019/20 Oldřich postupně dobyl na Polácích Moravu, jejíž správu svěřil svému synovi Břetislavovi. Stalo se tak i díky spojenectví s rakouskými Babenberky, které bylo nakonec stvrzeno sňatkem Břetislava s jednou z příslušnic rodu, Jitkou ze Svinibrodu.

Kníže Oldřich se setkává s poustevníkem Prokopem, obraz Josefa Mathausera

V zahraniční politice byl Oldřich spojencem Říše – Jindřicha II. a Konráda II. (od něj přijal r. 1024 Čechy v léno) a podporoval ji v bojích s Poláky a Uhry. Přesto si Oldřich v mnoha směrech počínal nezávisleji, než se líbilo římskoněmeckým panovníkům. V roce 1014 se ho snažil polský kníže Boleslav Chrabrý získat na svou stranu, Oldřich ale nechal vyslance na zpáteční cestě zajmout a některé zabít.

Roku 1032 byl založen Sázavský klášter, opatem se stal poustevník Prokop. V klášteře se uplatňovala slovanská liturgie vycházející z kultury Velké Moravy.

Oldřichův denár

Zajetí a druhá vláda

Počátkem 30. let 11. století se však vztahy s Říší rapidně zhoršily, když sesazený polský kníže Měšek II. Lambert nalezl útočiště v Čechách a Oldřich odmítl pomáhat císaři v tažení do Polska. Císař Konrád II. si roku 1033 Oldřicha předvolal, obvinil jej z úkladů, sesadil a odsoudil do vyhnanství v Bavorsku. Českým knížetem se stal opět Jaromír. Na jaře 1034 však císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví s tím, že Jaromír získá v Čechách úděl a Oldřichův syn Břetislav Moravu. Jaromíra dal ale jeho bratr zajmout a oslepit a Břetislav utekl do ciziny.

Již na podzim však Oldřich při bohaté tabuli, „jejímž vždy byl ctitelem, mezi jídlem a pitím náhle zemřel“. Bratr Jaromír ho dal slavnostně pohřbít v kostele sv. Jiří na Pražském hradě. Stále žijící vykastrovaný a oslepený Jaromír se vzdal nároků na vládu a moc v Čechách získal Oldřichův syn Břetislav I.

Genealogie

Boleslav I.
nar. asi 915
zm. 967/972 		  Biagota?   ?   ?
         
     
  Boleslav II.
nar. asi 932
zm. 7. února 999 		  2. neznámá manželka Boleslava II. či Emma Franská
zm. 1005/1006 		 
     
   
Božena?
OO   datum neznámé 		Oldřich I.
zm. 9. listopadu 1034
                   
                   
 
  Břetislav I.
mezi 1002 až 1005
 zm. 10. ledna 1055
 

Literatura

Ikona zvuku Poslechnout si článek · info

Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 2. 4. 2007, a nereflektuje změny po tomto datu.
Více namluvených článků • Nápověda
  • BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. 
  • CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu 568-1055. Praha: Vyšehrad, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7021-845-7. 
  • LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců II. Léta krize a obnovy 972-1012. Od Boleslava II. po Jaromíra. Praha: Libri, 2007. 271 s. ISBN 978-80-7277-231-5. 
  • LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců III. Správa a obrana země (1012-1055). Od Oldřicha po Břetislava I. Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-365-7. 
  • MATLA-KOZŁOWSKA, Marzena. Pierwsi Przemyślidzi i ich państwo (od X do połowy XI wieku). Ekspansja terytorialna i jej polityczne uwarunkowania. Poznań: Wydawnictwo Poznańskie, 2008. 576 s. ISBN 978-83-7177-547-5. (polsky) 
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha: Jan Laichter, 1912. 782 s. 
  • SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. 
  • TŘEŠTÍK, Dušan; ČECHURA, Jaroslav; PECHAR, Vladimír. Králové a knížata zemí Koruny české. Praha: Rybka, 2001. 413 s. ISBN 80-86182-55-X. 
  • WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Oldřich Český na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oldřich (kníže)
  • Oldřich ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
  • Heslo v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918 Archivováno 24. 2. 2007 na Wayback Machine.
  • Oldřich I. na e-stredovek
Předchůdce:
Jaromír 		Znak z doby nástupu Český kníže
Oldřich
1012–1033 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jaromír
Předchůdce:
Jaromír 		Znak z doby nástupu Český kníže
Oldřich
1034 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Břetislav I.
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Praotec Čech • Krok • Libuše
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Autoritní data Editovat na Wikidatech