Poprava uvařením

Poprava uvařením je pomalý a velmi bolestivý způsob vykonání trestu smrti.

Technika

Odsouzený je svlečen a ponořen do již vařící kapaliny nebo svázán a ponořen do velkého kotle se studenou kapalinou, pod nímž popravčí zapálí oheň, který zahřeje kapalinu k varu. Jako kapalinu lze použít vodu, olej, kyselinu, dehet, nebo roztavené olovo. Příčinou smrti jsou v tomto případě rozsáhlé popáleniny.

Historické užití

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento způsob trestu sice nebyl užíván tak často jako jiné metody popravy, uvaření zaživa však bylo široce rozšířené po celé Evropě a Asii po dobu dvou až tří tisíc let.

Evropa

Poprava uvařením se v Evropě používala už v antice. Ve starověkém Římě bylo vaření v kotli používáno jako způsob mučení a popravy, zejména při pronásledování křesťanů. Svatý Vít a apoštol Jan Evangelista byli podle legend odsouzeni k tomuto způsobu popravy, ale vaření zázračně přežili. Roku 496 byl v Toulouse uvařen zaživa samozvanec Brudunellus, který s východořímskou podporou povstal proti vizigótskému králi Alarichovi II.^[1]

V období po zániku Římské říše zprávy o popravě vařením chybí, Tato metoda se znovu rozšířila v období vrcholného a pozdního středověku (14.–15. století). Tímto způsobem bylo trestáno padělání peněz, výjimečně i kacířství, například v renesanční Itálii.^[2] Za vlády anglického krále Jindřicha VII. na konci 15. století byl tento trest používán pro traviče jako tzv. zrcadlový trest – ten, kdo vařil jedy v kotli, měl být sám potrestán uvařením. Jediný známý případ, kdy byl tento trest skutečně aplikován, se udál roku 1531, kdy byl v Londýně popraven jistý Richard Roose, který se pokusil otrávit biskupa Johna Fishera. V Nizozemsku, Dánsku a německých zemích byla tato forma trestu smrti vyhrazena pro padělatele a penězokazy, a to především v průběhu pozdního středověku i raného novověku. Poslední odsouzený penězokazec byl takto popraven roku 1687 v Brémách.^[3] Ve městě Deventer v Nizozemsku lze ještě dnes vidět kotle, v nichž se v 15. století vařili odsouzenci. Také ve středověké Francii se takto trestalo padělání peněz. Svědčí o tom verše básníka Villona, který v jedné ze svých básní napsal: „..tak mince šidíš, než tě kat pak za trest hodí v olej vřelý...“. Ruský car Ivan IV. Hrozný dal roku 1570 uvařit v kotli svého pokladníka, bojara Nikitu Afanasjeviče Funikova, obviněného ze zpronevěry.

V českých zemích byla poprava vařením používána výjimečně, existuje o ní jen několik svědectví, vesměs z 15. století. Husité takto údajně někdy zabíjeli zajaté katolické kněze či mnichy. Kněz Ambrož nechal roku 1425 během rejsy do Slezska uvařit v kotli faráře ve městě Radkově. O několik let později byl v Prachaticích katem uvařen jakýsi Lukáš, který padělal mince.

Asie

• Čínský císařský soudní dvůr používal uvaření zaživa jako formu trestu smrti a mučení, např. roku 1426 byl takto zabit princ Ču Kao-sü, který vedl povstání proti svému synovci, císaři Süan-teovi. Mongolský válečník Džamucha uvařil zaživa některé generály svého rivala Čingischána kolem roku 1200 n. l.
• Japonský nindža Goemon Išikawa byl roku 1594 popraven uvařením v oleji za pokus o vraždu vojevůdce Hidejošiho Tojotomiho.
• V Indii byl tento trest používán v 16.–18. století za vlády dynastie Mughalů pro zrádce. Podle některých pramenů tak měl být v 17. století umučen Ardžan Dév, pátý guru Sikhů, který se zúčastnil spiknutí prince Chusraua proti jeho otci císaři Džahángírovi. Další sikhský mučedník Bháí Dajála byl roku 1675 v Dillí uvařen zaźiva na příkaz tyranského císaře Aurangzéba.^[4]

Současnost

Roku 1941 příslušníci NKVD v Drohobyči během výslechu uvařili zaživa řeckokatolického kněze Jakima Senkivského. Idi Amin, prezident Ugandy v 70. letech 20. století používal k likvidaci svých odpůrců vedle jiných barbarských způsobů poprav i vaření zaživa. Také vládní úřady režimu prezidenta Islama Karimova v Uzbekistánu byli nařčeny, že uvařily zaživa množství členů islamistické organizace Hizb ut-Tahrir, ale i několik politických disidentů, jako např. Muzafara Avazova.^[5]

Lidé popravení uvařením

• Brudunellus – 496
• William de Soules, lord z Liddensdale – 1321
• princ Ču Kao-sü – 1426
• Pomponio Algerio – 1556
• Nikita Afanasjevič Funikov – 1570
• Išikawa Goemon – 1594
• Bháí Dajála – 1675
• Jakim (Akim) Senkivskij – 1941

Fikce

• Jako klišé slouží zobrazení nebo představa kanibalů, jak vaří lidi zaživa ve velkém kotli.
• V románu Jamese Clavella Šógun je jeden ze členů posádky lodi Erasmus uvařen k smrti v kotli.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boiling to death na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Poprava uvařením na Wikimedia Commons
• Uvaření zaživa jako forma trestu smrti
• Pohled na lidská práva: Mučení ve světě: Uzbekistán