Ramanův jev

Ramanův rozptyl je ukázán na 2. a 3. diagramu

Ramanův jev nebo též Ramanův rozptyl je jev vznikající při interakci mezi fotony dopadajícího světla s vibračními a rotačními stavy atomů nebo molekul (optických fononech), kdy rozptýlené záření má jinou vlnovou délku (resp. energii fotonů) než dopadající záření.

Je-li dopadající energie fotonů rovna E 0 = ω {\displaystyle E_{0}=\hbar \omega } , pak záření rozptýlené prostřednictvím Ramanova rozptylu má energii fotonů rovnou E = ω ± Ω {\displaystyle E=\hbar \omega \pm \Omega } kde Ω {\displaystyle \Omega } odpovídá energetickému rozdílu kvantových hladin dané látky. Rozptýlené světlo má frekvenci ω S = ω n Ω {\displaystyle \omega _{S}=\omega -n\Omega } (n-tý Stokes) nebo ω A = ω + n Ω {\displaystyle \omega _{A}=\omega +n\Omega } (n-tý anti-Stokes). Znaménko - přitom odpovídá ztrátě energie v látce (tzv. Stokesův rozptyl); naopak, znaménko + odpovídá předání kvanta energie vyzářenému fotonu (tzv. anti-Stokesův rozptyl). Podle hodnot Ω {\displaystyle \Omega } lze pak usuzovat na některé fyzikální vlastnosti dané látky.

Teoreticky existenci Ramanova jevu předpověděl rakouský fyzik Adolf Smekal v září r. 1923, jeho práce však zůstala téměř bez povšimnutí. Za experimentální objev tohoto jevu v r. 1928 obdržel pak v roce 1930 sir Chandrasekhara Venkata Raman Nobelovu cenu za fyziku. O několik měsíců před Ramanem byl tento jev pozorován sovětskými fyziky G. S. Landsbergem a L. I. Mandelštamem při rozptylu světla v krystalech. V literatuře se proto můžeme setkat též s výrazy: kombinační rozptyl, Mandelštamův rozptyl či Smekalův-Ramanův rozptyl.[1]

O vypracování systematické teorie Ramanova rozptylu se brzy po jeho experimentálním objevu zasloužil zejména československý fyzik Georg Placzek v letech 1930–1934; zejména Placzkova práce z r. 1934 je ve spektroskopii považována za klasickou a je dodnes hojně citována.[2] V této souvislosti bývá Placzek historiky vědy uváděn jako příklad toho, že když experimentátor i teoretik vykonají ve vědě práci „nobelovského“ významu, oceněn bývá zpravidla experimentátor.

Reference

  1. Malíšek V.: "Rozptyl světla - nejvšednější jev v přírodě, nebo div moderní optiky?" dostupné online; Česká oční optika 1, 2007, pp. 62-64
  2. Placzek G.: "Rayleigh Streeung und Raman Effekt", In: Hdb. der Radiologie, Vol. VI., 2, 1934, p. 209

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Ramanův jev na Wikimedia Commons
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph612518
  • PSH: 3607
  • BNE: XX540853
  • BNF: cb11980412m (data)
  • GND: 4176912-0
  • LCCN: sh85111275
  • NDL: 00569273
  • NLI: 987007563124705171