Redemptoris missio

Redemptoris missio česky Poslání Vykupitele Encyklika Papeže Jana Pavla II.
Datum	7. prosince 1990
Téma	O stálé platnosti misijního poslání
Číslo encykliky	8. ze 14 encyklik Jana Pavla II.
Text
latinsky
anglicky
česky
← Sollicitudo rei socialis Centesimus annus →

Redemptoris missio (česky Poslání Vykupitele) s podtitulem O stálé platnosti misijního poslání je 8. encyklika papeže Jana Pavla II. vydaná 7. prosince 1990. Její vydání se shodovalo s pětadvacátým výročím vydání dekretu II. vatikánského koncilu o misijní činnosti církve Ad gentes.^[1] Věnuje se tématu „naléhavosti misijní činnosti“^[2] a papež v ní chtěl „vyzvat církev k obnově jejího misijního závazku“.^[3]

Encyklika rozlišuje tři oblasti evangelizace (§ 33–34):

• Missio ad gentes, zaměřená na lidi, kteří ještě nevěří v Krista
• Reevangelizace, zaměřená na oživení křesťanské víry
• Pastorační péče, hlubší zasazení evangelia do srdcí a myslí věřících křesťanů^[4]

Kontext

Encyklika je důležitým rozvinutím tématu nové evangelizace, které často citoval papež Jan Pavel II. Nejvýraznější částí dokumentu je čtvrtá kapitola, v níž papež podrobně popisuje, co obnáší misie Ad gentes v nekřesťanském světě.^[5] Encyklika navazuje na dokumenty II. vatikánského koncilu včetně Lumen gentium a Ad gentes. Navazuje na dokument papeže Pavla VI. o evangelizaci Evangelii nuntiandi a je předchůdcem dokumentu papeže Františka Evangelii gaudium.

Obsah

Požehnání

Jan Pavel II. otevírá encykliku slovy:

Ctihodní bratři, milovaní synové a dcery,

Zdraví a apoštolské požehnání!^[6]

Úvod (1–3)

V úvodu Jan Pavel II. vyjadřuje, v čem spatřuje naléhavost evangelizace.

• „Cítím, že nastal okamžik, kdy je třeba věnovat všechny síly církve nové evangelizaci a misii ad gentes. Žádný věřící v Krista, žádná církevní instituce se nemůže vyhnout této nejvyšší povinnosti: hlásat Krista všem národům.“ (§ 3)

I. Ježíš Kristus, jediný Spasitel (4–11)

• „Kristus je jediný Spasitel všech, jediný, kdo může zjevit Boha a vést k Bohu.“ (#5.1)

II. Boží království (12–20)

• „Boží království není pojem, doktrína nebo program podléhající volnému výkladu, ale je to především osoba s tváří a jménem Ježíše Nazaretského, obrazu neviditelného Boha.“ (12, 5). (#18.2)

III. Duch svatý, hlavní činitel misie (21–30)

• „Duch svatý je skutečně hlavním činitelem celé misie církve..., jak je to jasně vidět v prvotní církvi: při obrácení Kornélia (srov. Sk 10 (Kral, ČEP)), při rozhodování o vznikajících problémech (srov. Sk 15 (Kral, ČEP)) a při výběru oblastí a národů, které mají být evangelizovány (srov. Sk 16, 6 (Kral, ČEP) a násl.).“ (§ 21)
• „Dnes musí církev čelit dalším výzvám a posouvat se k novým hranicím, a to jak při původní misii ad gentes, tak při nové evangelizaci těch národů, které již slyšely hlásat Krista.“ (srov. § 30)

IV. Rozsáhlé obzory misie Ad Gentes (31–40)

• „Pán Ježíš poslal své apoštoly ke každému člověku, národu a místu na zemi.“ (§ 31)
• „Vnitřní a vnější potíže nás nesmí přimět k pesimismu nebo nečinnosti. Stejně jako v každé oblasti křesťanského života je i zde důležitá důvěra, která pramení z víry, z jistoty, že hlavními nositeli poslání církve nejsme my, ale Ježíš Kristus a jeho Duch.“ (§ 36)
• „Je třeba doufat, že autentická náboženská svoboda bude přiznána všem lidem na celém světě... Církev se obrací na lidi s plným respektem k jejich svobodě. Její poslání svobodu neomezuje, ale naopak ji podporuje. Církev nabízí, nic nevnucuje. Respektuje jednotlivce a kultury a ctí posvátnost svědomí. Těm, kteří se z různých důvodů staví proti misijní činnosti, církev opakuje: „Otevřete dveře Kristu!“ (§ 39)

V. Cesty misie (41–60)

• „Svědectví křesťanského života je první a nenahraditelnou formou misie.“ (§ 42)^[7]
• „Církev je povolána vydávat svědectví o Kristu tím, že zaujímá odvážné a prorocké postoje tváří v tvář zkaženosti politické nebo ekonomické moci; tím, že neusiluje o vlastní slávu a materiální bohatství; tím, že využívá své zdroje ke službě nejchudším z chudých a napodobuje prostotu Kristova života. Církev a její misionáři musí také vydávat svědectví pokory...“^[8]
• „Cílem hlásání Božího slova je křesťanské obrácení: úplné a upřímné přilnutí ke Kristu a jeho evangeliu skrze víru. Obrácení je Boží dar, dílo Nejsvětější Trojice.“^[9]

VI. Vůdci a spolupracovníci v misijním apoštolátu (61–76)

• „To, co bylo učiněno na počátku křesťanství pro jeho univerzální poslání, je platné a naléhavé i dnes. Církev je misionářská ze své podstaty, neboť Kristův mandát není něčím podmíněným nebo vnějším, ale zasahuje do samého srdce církve.“ (§ 62)
• „Každý biskup má také jako pastýř určité církve rozsáhlou misijní povinnost. Připadá mu ,jako představenému a středu jednoty diecézního apoštolátu podporovat misijní činnost, řídit ji a koordinovat..... Ať také dohlíží na to, aby se apoštolská činnost neomezovala jen na ty, kdo se již obrátili, ale aby se přiměřený podíl personálu i finančních prostředků věnoval evangelizaci nekřesťanů.ʻ“ (§ 63)

VII. Spolupráce v misijní činnosti (77–86)

• „Prosím mladé lidi, aby sami naslouchali Kristovým slovům, když jim říká to, co kdysi řekl Šimonu Petrovi a Ondřejovi u jezera: ,Pojďte za mnou a učiním vás rybáři lidíʻ – Mt 4, 19 (Kral, ČEP). Kéž mají odvahu odpovědět jako Izaiáš: ,Tady jsem, Pane! Jsem připraven! Pošli mě!ʻ – srov. Iz 6, 8 (Kral, ČEP). Budou mít před sebou nádherný život a poznají opravdovou radost z hlásání ,radostné zvěstiʻ bratřím a sestrám, které povedou po cestě spásy.“ (§ 80)

VIII. Misionářská spiritualita (87–91)

• „Základním rysem misionářské spirituality je důvěrné společenství s Kristem.“ (§ 88)
• „Misionáře pohání ,horlivost pro dušeʻ, horlivost inspirovaná Kristovou vlastní láskou, která má podobu zájmu, něhy, soucitu, otevřenosti, dostupnosti a zájmu o problémy lidí.“ (§ 89)
• „Povolání k misii je svou povahou odvozeno od povolání ke svatosti... Univerzální povolání ke svatosti je úzce spojeno s univerzálním povoláním k misii. Každý člen věřících je povolán ke svatosti a k misii... Misionářská spiritualita církve je cestou ke svatosti.“ (§ 90)

Závěr (92)

• „Stejně jako apoštolové po Kristově Nanebevstoupení se církev musí shromáždit..., aby se modlila o Ducha a získala sílu a odvahu k plnění misijního poslání.“ (§ 92)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Redemptoris missio na anglické Wikipedii.

Související články

• Seznam encyklik Jana Pavla II.

Externí odkazy

• Redemptoris missio Archivováno 3. 7. 2023 na Wayback Machine. – text encykliky v češtině
• Redemptoris missio – text encykliky v angličtina
• Redemptoris missio – text encykliky v latině

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papež Jan Pavel II.
Rodné jméno: Karol Józef Wojtyła (18. května 1920 – 2. dubna 2005) Krakovský arcibiskup (1963–1978), Papež (1978–2005)
Časová osa Emilia Wojtyła (matka) • Karol Wojtyła (otec) • Raný život • Papežské konkláve • Pokus o atentát • Smrt a státní pohřeb (hodnostáři) • Beatifikace a kanonizace Ve funkci papeže Omluvy • Kreovaní kardinálové • Osoby prohlášené za ctihodné • Beatifikovaní • Kanonizovaní svatí • Papežská mediace při konfliktu na lodi Beagle • Pastorační návštěvy (Irsko • Nikaragua • Spojené království) • Světový den nemocných • Světový den mládeže Vztahy Východní pravoslavná církev • Judaismus Další témata Abbà Pater • Kritika • Rodinný dům (historický dům) • Zdraví • Nadace Jana Pavla II. • Pomníky • Totus tuus
Bibliografie • Učení • Přehled dokumentů Jana Pavla II. na webu Svatého stolce Buly Aperite Portas Redemptori (1983) • Incarnationis mysterium (1998) Apoštolské konstituce (výběr) Sapientia Christiana (1979) • Magnum Matrimonii Sacramentum, Ut sit (1982) • Sacrae disciplinae leges (1983) • Divinus Perfectionis Magister, Spirituali militum curae (1986) • Pastor bonus (1988) • Ex corde Ecclesiae (1990) • Fidei Depositum (1992) • Universi Dominici gregis (1996) • Ecclesia in Urbe (1998) Encykliky (14) Redemptor hominis (1979) • Dives in misericordia (1980) • Laborem exercens (1981) • Slavorum apostoli (1985) • Dominum et vivificantem (1986) • Redemptoris Mater (1987) • Sollicitudo rei socialis (1987) • Redemptoris missio (1990) • Centesimus annus (1991) • Veritatis splendor (1993) • Evangelium vitae (1995) • Ut unum sint (1995) • Fides et ratio (1998) • Ecclesia de Eucharistia (2003) Apoštolské exhortace (15) Catechesi tradendae (1979) • Familiaris consortio (1981) • Redemptionis donum (1984) • Reconciliatio et paenitentia (1984) • Christifideles laici (1988) • Redemptoris custos (1989) • Pastores dabo vobis (1992) • Ecclesia in Africa (1995) • Vita consecrata (1996) • Una speranza nuova per il Libano (1997) • Ecclesia in America (1999) • Ecclesia in Asia (1999) • Ecclesia in Oceania (2001) • Ecclesia in Europa (2003) • Pastores gregis (2003) Apoštolské listy (výběr) Dominicae cenae (1980) • Salvifici doloris (1984) • Mulieris dignitatem (1988) • Ordinatio sacerdotalis (1994) • Tertio millennio adveniente (1994) • Dopis ženám (1995) • Laetamur magnopere (1997) • Novo millennio ineunte (2001) • Misericordia Dei (2002) • Rosarium Virginis Mariae (2002) • Il rapido sviluppo (2005) Meditace Il dono disinteressato (1994) Motu proprio Familia a Deo Instituta (1981) • Tredecim Anni (1982) • Recognito Iuris Canonici Codice (1984) • Dolentium Hominum (1985) • Quo Civium Iura (1987) • Sollicita Cura (1987) • Decessores Nostri (1988) • Iusti Iudicis (1988) • Ecclesia Dei (1988) • Istituzione dell'Ufficio del Lavoro della Sede Apostolica (ULSA) (1989) • Europae Orientalis (1993) • Inde a Pontificatus (1993) • Socialium Scientiarum (1994) • Vitae Mysterium (1994) • Statuto definitivo dell'Ufficio del Lavoro della Sede Apostolica (1994) • Stella Maris (1997) • Ad tuendam fidem (1998) • Apostolos Suos (1998) • Inter Munera Academiarum (1999) • Spes Aedificandi (1999) • Proclamazione di San Tommaso Moro a Patrono dei Governanti e dei Politici (2000) • La nuova Legge fondamentale dello Stato della Città del Vaticano (2000) • Sacramentorum sanctitatis (2002) • Misericordia Dei (2002) • Affida alla Congregazione dei Legionari di Cristo la cura e gestione del Pontificio Istituto Notre Dame of Jerusalem Center (2004) Jiné dokumenty Reforma Kodexu kanonického práva (1983) • Quattuor abhinc annos (1984) • Kodex kánonů východních církví (1990) • Katechismus katolické církve (1. návrh: 1992, konečná podoba: 1997) • Vzpomínáme: Rozjímání o šoa (1998) • Dominus Iesus (2000) Knihy Láska a odpovědnost (1960) • Překročit práh naděje (1994) • Paměť a identita (2005) Další spisy Před klenotnictvím (1960) • Teologie těla (1979–1984) • „Římský triptych“ (2003) • Testament (2005) Související Papežský koncert k památce šoa (1994) • Politické názory • Křížová cesta (1991)
Eponymní místa • V populární kultuře
Vysoké školy a univerzity	Katolická univerzita Jana Pavla II. v Lublinu • Institut Jana Pavla II. ve Washington, D.C. • Seminář minor Jana Pavla II. v Antipolo (Filipíny) • Velká katolická univerzita Jana Pavla II. v Escondido (Kalifornie) • Papežská univerzita Jana Pavla II. v Krakově • Vysoká škola pedagogická Jana Pavla II. v Puduččéri (Indie)
Letiště	Letiště Karola Wojtyły v Bari (Itálie) • Letiště Jana Pavla II. v São Miguel (Portugalsko) • Mezinárodní letiště Jana Pavla II. v Krakově (Polsko)
Mosty	El Puente del Papa v Monterrey (Mexiko) • Most Jana Pavla II. v Puławách (Polsko) • Most Jana Pavla II. v Chile • Most Jana Pavla II. v Gdaňsku (Polsko)
Další místa	Kulturní centrum Jana Pavla II. ve Washingtonu, DC • Poloostrov Jana Pavla II. • Centrum nové evangelizace Nadace Jana Pavla II. (Denver) • Nadace Jana Pavla II. pro výzkum a léčbu na Katolické univerzitě Nejsvětějšího Srdce (Itálie) • Muzeum Jana Pavla II. a primase Wyszyńského • Park Jana Pavla II. v Massachusetts
Filmy	Papež Jan Pavel II. • Papežská honička • Nemějte strach: Život papeže Jana Pavla II. • Papežova toaleta • Devět dní, které změnily svět
TV minisérie	Papež Jan Pavel II. • Karol: Muž, který se stal papežem • Karol: Papež, člověk • Při hledání papežových dětí
Další média	Planeta žije... nechte ji žít! • Red Rabbit • Papežovy děti • Krédo: Jan Pavel II.
← Papež Jan Pavel I. (předchůdce) / Papež Benedikt XVI. (nástupce) →