Taraskové

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Říše Purépecha
Iréchikwa
cca 1300–1530 Místokrálovství Nové Španělsko 
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Taraskové (zelená) ve srovnání s říší Aztéků (šedá)
Hlavní město
Tzintzuntzan
Rozloha
75 000 km² (rok 1519)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
1 500 000 (rok 1519)
Národnostní složení
Taraskové
Jazyky
purépecha, matlatzinca, tecuexe
Náboženství
taraskánský polyteismus
Státní útvar
Státní zřízení
monarchie
panovník (cazonci)
Tariácuri (1300–1350)
Tangáxuan II. (1520–1530)
Státní útvary a území
Předcházející
Následující
Místokrálovství Nové Španělsko Místokrálovství Nové Španělsko

Taraskové byli domorodý národ předkolumbovské Ameriky, obývající centrální planinu dnešního státu Michoacán, v rozsahu území srovnatelném s Aztéky, jimiž byli sousedy (rozloha Aztécké říše byla nicméně větší, za což vděčila výbojům). Stejně jako jiné národy, také Taraskové byli dlouholetými nepřáteli Aztéků a úspěšně se bránili aztécké expanzi dál na západ.

Taraskánská říše známá jako říše Purépecha (nebo Iréchikwa), podle hlavního města Tzintzuntzanu bývá někdy nazývána jako Tzintzuntzanská říše (nebo království), byla z hlediska rozlohy druhým největším domorodým státem po říši Aztéků v oblasti. Říše Tarasků se nacházela na západ od aztéckého území. Aztékům se nikdy nepodařilo si Tarasky podmanit a aztécký panovník dokonce uznával taraskánského vládce (zvaného cazonci) za sobě rovného.

Do pozdějšího konfliktu Aztéků se španělskými conquistadory se Taraskové nezapojili, patrně kvůli své poloze, a nepřidali se ani jako jiní nepřátelé Aztéků na stranu Cortése, ale porážka jejich mocné expanzivní říše také v jejich zájmu a proto vítězství Španělů nad Aztéky nadšeně uvítali. Krátce na to se pokusili o navázání diplomatického jednání se Španěly. Vítězní conquistadoři však Tarasky zanedlouho napadli a podrobili si také je.

Historie

Taraskánské božstvo vyobrazené Tlalocovou čelenkou
Socha s hlavou kojota přisuzovaná Taraskům znázorňuje snad kojotí božstvo Uitzimángari

Jakmile se vládce říše Tarasků (cazonci) Tangáxuan II. dozvěděl o zániku mocné říše Aztéků, vyslal k vítězným Španělům vyslance se zlatem, aby je odměnil a pogratuloval k vítězství nad Aztéky, kteří byli po mnoho let jeho nepřáteli. Tangáxuan ještě netušil, že touha po zlatě a dobývání imponuje conquistadorům mnohem víc, než navázání přátelských vztahů s domorodci, takže ho může stihnout obdobný osud jako nenáviděné Aztéky.

Španělští conquistadoři postupovali podobně jako v případě mocnějších Aztéků. Pod vedením Cristóbala de Olid byly bez ohlášení vyslány španělské oddíly, které dopochodovaly až k Tzintzuntzanu, hlavnímu městu království Tarasků. V tu chvíli zaskočení Taraskové se v počtu 100 000 bojovníků nezmohli k ozbrojenému odporu a Tangáxuan se podvolil španělské nadvládě. Uzavřel zvláštní dohodu se Španěly ustanovující Cortése jako jeho rovnoprávného spoluvládce, oba muži se měli společně podílet o vládu nad Michoacánem a jeho obyvatelé jim měli odvádět daně půl na půl. Když španělská výprava pod vedením Nuña Beltrána de Guzmán prozkoumávala důkladněji oblast, conquistador zjistil, že jediným opravdovým vládcem v celé oblasti je jen Tangáxuan. Rozkázal ho tedy zajmout a popravit, jeho mrtvé tělo pak bylo vhozeno do řeky Lermy. Roku 1530 ztrácí říše svou samostatnost a začíná období násilných nepokojů. Pod španělskou vládou je domorodý stát nahrazen Michoacánským guvernérstvím v rámci Nového Španělska. V průběhu následujících let jsou na taraskánský trůn postupně dosazováni loutkoví vládci a území je postupně pokřesťanštěno misionáři. Španělé se tou dobou soustředí již na jiné výboje.

Úroveň vyspělosti

Pyramidy v Tzintzuntzanu
Tzintzuntzan

Taraskové, přestože byli příbuzní Aztéků, byli poměrně izolovaní a díky tomu si jejich kultura a znalosti udržely vlastní specifika a jedinečnost. Taraskové včetně méně významných sousedů na západě dosáhli pokročilých znalostí metalurgie, které byly ostatním domorodcům dosud neznámé. Kromě zlata a stříbra dovedli tito domorodci zpracovávat také bronz. V palácích a hrobech Tzintzuntzanu byly nalezeny předměty ze slitiny mědi a stříbra, ozdoby i předměty běžné denní potřeby, jako náramky, diadémy, masky a poháry, z bronzu byly vyráběny zvony, jehly, pinzety, nástroje a dokonce i zbraně. Mnoho z pokladů Tarasků bylo po ovládnutí území Španěly odcizeno conquistadory.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.