Zemědům

Zemědům neboli zeměloď (v angličtině Earthship) je architektonický styl, který na přelomu 20. a 21. století vyvinul architekt Michael Reynolds, majitel společnosti Earthship Biotecture v Taos v Novém Mexiku. Zemědomy jsou navrženy tak, aby se chovaly jako pasivní solární polozemnice. K jejich výrobě jsou využívány přírodní materiály i upcyklace, jako jsou například pneumatiky naplněné zeminou. Zemědomy mohou být vybaveny různými zařízeními a vypadat velmi rozmanitě. Navrženy jsou tak, aby odolávaly extrémním teplotám v poušti a dokázaly se udržet na teplotě blízké 21 °C (70 °F) bez ohledu na okolní počasí. Komunity zemědomů byly původně postaveny v poušti na severu Nového Mexika poblíž řeky Rio Grande. Tento styl stavění se rozšířil do malých komunit po celém světě, v některých případech navzdory právnímu odporu proti jejich výstavbě ^[1][2][3].

Reynolds vyvinul design Zemělodě poté, co se přestěhoval do Nového Mexika a dokončil studium architektury, se záměrem, aby se jednalo o domy " mimo síť", s minimální závislostí na inženýrských sítích a fosilních palivech. Jejich konstrukce tak umožňuje využívat dostupné přírodní zdroje, aby byla obyvatelům zajištěna tepelná pohoda, pitná voda, elektřina, jídlo a vypořádání s bio odpadem. Návrhy jsou záměrně nekomplikované a převážně jednopodlažní, aby je mohli postavit lidé s malými stavebními znalostmi. Lze je vnímat jako realizaci utopie autonomního bydlení a trvale udržitelného bydlení ^[4][3].

První takovýto dům v Česku postavilo občanské sdružení Zeměloď v roce 2012, a to nedaleko Prahy.^[5] Zeměloď je také ochrannou známkou tohoto spolku, který tedy jako jediný může tento název používat, u ostatních budov tohoto typu bývá využíváno slovo zemědům.^[6]

Historie

Architektura zemědomů se začala rozvíjet v 70. letech 20. století, kdy se architekt Michael Reynolds rozhodl vytvořit dům, který by splňoval tři kritéria. Zaprvé by využíval udržitelnou architekturu a materiály pocházející z okolí nebo reusované předměty, kdekoliv by to bylo možné. Za druhé, měl se spoléhat na přírodní zdroje energie a být nezávislý na elektrické síti. Zatřetí, stavbu by zvládl člověk bez odborných stavebních vědomostí. Nakonec se Reynoldsova vize proměnila v běžné domy z pneumatik vyplněných zeminou ve tvaru písmene U, které známe dnes ^[7][1][8].

Konstrukce a design

Zemědomy jsou navrženy na základě šesti principů, které přispívají k dosažení cíle ekologicky udržitelného stavění:

1. Stavění z přírodních a znovu použitých materiálů: Zemní lodě využívají materiály, jako jsou použité pneumatiky, plechovky, lahve, dřevo a bláto.
2. Tepelné nebo solární vytápění a chlazení: Zemědomy se vytápějí a ochlazují pomocí "termomasy" a solárních zisků. K udržování teploty nepoužívají elektřinu ani nespalují palivo.

3. 

   Elektřina ze sluneční a větrné energie: Elektřina se získává pomocí fotovoltaických panelů a příležitostně pomocí větrných mlýnů. Kromě toho jsou elektrické nároky budov minimalizovány používáním energeticky účinného osvětlení a spotřebičů.
4. Sběr vody: Na střeše se shromažďuje voda z deště a tajícího sněhu, která je následně uchovávána v cisterně pro budoucí použití.
5. Čištění odpadních vod: Vlastní čištění odpadních vod a recyklace vody.
6. Produkce potravin: Možnost domácí produkce ekologických potravin. ^[9]

Budovy mají často tvar podkovy, protože je obtížné vytvořit ostré úhly 90 stupňů pomocí pneumatik.V první knize^[1] z Reynoldsovy trilogie ^[10] je popsáno, jak najít nejlepší úhel v závislosti na zeměpisné poloze budovy. Silné a kompaktní stěny poskytují termomasu, která přirozeně reguluje teplotu v interiéru při nízkých i vysokých venkovních teplotách. Vnější stěny většiny zemědomů jsou vyrobeny ze zeminou zpevněných pneumatik. V zásadě lze ale použít jakýkoli hutný materiál s potenciálem akumulovat teplo - beton, pytle se zeminou, kámen. Stěny z pneumatik jsou stupňovitě uspořádány podobně jako tradiční cihly. Ve snaze co nejvíce omezit použití betonu se používají také "squishies" - pneumatiky naražené mezi těsný prostor, aby se vyrovnal průběh stěny nebo různé rozměry pneumatik ^[1].

Pneumatiky napěchované hlínou skládají dvoučlenné týmy. Jeden člověk hází po lopatě hlínu do pneumatiky. Druhá osoba pěchuje rovnoměrně kladivem hlínu do pneumatiky, aby nedošlo k jejímu pokřivení.^[11] Pneumatiky naplněné hlínou mohou vážit až 140 kg (300 liber), takže se obvykle plní na místě. Protože je pneumatika plná zeminy, nehoří, když je vystavena ohni."^[12]

Na stěnách z pneumatik jsou buď nosníky ze dřeva nebo z recyklovaných plechovek spojených betonem. Ty jsou ke stěnám z pneumatik připevněny pomocí betonových kotev ^[1].

Vnitřní nenosné stěny jsou často tvořeny voštinou z reusovaných plechovek spojených betonem; přezdívá se jim plechové stěny. Tyto stěny jsou obvykle hustě omítnuty hlínou a po dokončení připomínají tradiční hliněné stěny^[1].

Výsledná cena je velmi ovlivněna velikostí budovy, použitými materiály, zda stavíme svépomocí a dalšími proměnnými. Zeměloď Jeničák stála v roce 2020 zhruba 2,5 milionu Kč. Tato stavba je velká 100 m², patří k ní i skleník a dvě betonové kopule ^[13].

Stavění z přírodních a znovu použitých materiálů

Jedním z možných materiálu k využití při stavbě zemědomů jsou pneumatiky. Při stavbě je možné použít také plechovky, lahve, často se používá renovované dřevo a kov.^[14][3]

Pneumatiky

Po celém světě je pneumatik takové množství, že jsou všude lokálně dostupné. K naplnění pneumatik můžeme použít jakoukoliv zeminu i přímo z pozemku. Plnit je mohou lidé místo posilování, takže není potřeba strojů. Zároveň se pneumatiky opotřebovávají pouze v důsledku působení slunečního záření nebo ohně. Protože jsou schované pod hlínou, kam na ně sluneční světlo nedopadá, jsou v důsledku nezničitelné. Kromě toho nejsou křehké, takže se při otřesech nezlomí. Díky velké tlouštce zdi také dojde k většímu rozložení síly, takže může odolat i zemětřesení. ^[14]

Plechovky a lahve

Plechovky či skleněné lahve (případně zavařovací sklenice, skleněné džbány a jiné skleněné nádoby) se většinou spojují pomocí hlíny, písku, cementu, omítky, pěny, malty nebo jiné spojovací hmoty. Z nich lze potom vytvořit pevné stěny a jiné příčky. Při použití skleněných nádob jsou výsledkem stěny podobná vitráži [1].^[14]

Izolace

Schopnost materiálu izolovat uvádí hodnota součinitele prostupu tepla. Ta ovšem nebere v úvahu dopad materiálu na životní prostředí. K izolaci zemědomu můžeme použít například sklolaminát, polystyren, minerální vlnu, případně izolaci z přírodních vláken - bavlnu, vlnu či slámu. ^[14]

Vytápění a chlazení

Zemělodě využívají sluneční tepelné zisky a schopnost stěn z pneumatiky a podloží přenášet a akumulovat teplo. Jsou navrženy tak, aby stěny z pneumatik přes den pohlcovaly teplo a v noci teplo vyzařovaly. Tím se udržuje relativně příjemné klima v interiéru po celý den. Kromě vnějších stěn z pneumatik jsou některé zemělodě zapuštěny do země, aby se využilo zemní izolace ke snížení teplotních výkyvů ^[1].

K regulaci tepla se kromě stěn z pneumatik používají velká čelní okna s integrovanými stínicími prvky, trombe stěny a další technologie, jako jsou střešní okna nebo solární kolektory Steva Baera. Hlavní stěna, která je tvořena převážně skleněnými tabulemi, směřuje k jihu. což umožňuje optimální oslunění. Zároveň je tato stěna nakloněna tak, aby byla kolmá na světlo ze zimního slunce. To umožňuje maximální oslunění v zimě, kdy je teplo žádoucí, a menší oslunění v létě, kdy je třeba se většímu zahřátí vyhnout. Některé zemělodě, zejména ty, které jsou postaveny v chladnějším podnebí, používají na stěně orientované na slunce izolační stínění, aby se snížily tepelné ztráty během noci.^[15]

Některé zemělodě mají "zdvojený skleník" - vnější sklo je skloněno k zimnímu obratníku a vnitřní skleněná stěna tvoří při vstupu do pozemské lodi průchod nebo chodbu. Tento skleník slouží především k pěstování potravin; vytváří také bariéru pro "komfortní zónu" uvnitř domu ^[16].

Elektřina ze sluneční a větrné energie

Zemělodě využívají off-grid systémy neboli ostrovní systémy. Ty se nejčastěji používají v odlehlých lokalitách, kde není k dispozici připojení k inženýrským sítím. Mohou však být zavedeny kdekoli. Tyto systémy fungují nezávisle na rozvodné síti a zajišťují veškerou elektřinu pro domácnost. Vyžadují akumulátorovou baterii (pro ukládání solární elektřiny pro použití v noci nebo při oblačnosti), regulátor nabíjení (pro ochranu akumulátorové baterie před přebitím), střídač (pro převod stejnosměrného proudu na střídavý, který využívají domácí spotřebiče) a související elektrická bezpečnostní zařízení. ^[17]

Sběr vody

Voda putuje ze střechy do cisteren, které jsou ideálně zakopány pod zemí a mohou zároveň sloužit k ochlazování. Cisternu je také možné napojit na vodovod. Pokud by se hladina vody snížila pod jistou úroveň, bude přivedena voda z vodovodu. Pitné vody dosáhneme tak, že ji ze střechy vedeme přes lapače bahna a mimo to ji čistíme pomocí filtrů. Je také dobré pohlídat si efektivní využívání vody - technologie šetřící vodu, kontrola úniku vody u splachování, netěsností vodovodních kohoutků či sprchových hadic.^[18]

Čištění odpadních vod

Zemělodě zpracovávají a čistí šedou vodu. Lze ji využít například při splachování, tím se šetří spotřeba pitné vody z vodovodu. To vede k menšímu zatížení septiků, čističek a úpraven vody, nižší spotřebě chemikálií, které jsou k čištění a úpravě vody používány. Zároveň jsou využity živiny obsažené ve šedé vodě. To znamená úsporu energie a vody, která je přírodním zdrojem. ^[19]

Produkce potravin

Zemělodě by měli být schopné i poskytnout prostor a podmínky pro pěstování rostlin a produkci potravin. V zemělodi Jeničák pěstovali uvnitř rostliny jako Rajčenka (Tamarillo), citronová tráva, banánovník, lipie, migrénovník nebo guave. ^[16]

Zemělodě po celém světě

Afrika

První zeměloď v Jihoafrické republice postavili Angel a Yvonne Kamp v letech 1996-1998. Na stěny použili celkem 1 500 pneumatik ^[20].

Druhou zemělodí v Jihoafrické republice je recyklační centrum v Khayelitsha sloužící k výměnnému obchodu. Centrum bylo dokončeno v prosinci 2010. Další nízkonákladový dům z pneumatik se staví v Bloemfonteinu ^[21].

Experimentem inspirovaným zemědomi v Jihoafrické republice je kombinovaný obytný dům a muzeum Sonskip / Aardskip v Oranii ^[22], který vychází z modelu globální zemělodě. Základy má z pneumatik, střešní nosné stěny ze zemních pytlů a vnitřní stěny postavené z plechovek a plastových lahví. Tato zeměloď dodržuje všech šest principů Michaele Reynoldse ^[23].

V roce 2011 byla zahájena stavba Goderichovy waldorfské školy v Sieře Leone. Škola byla první vzdělávací institucí, která využila architekturu zemnělodí. Ačkoli Michael Reynolds a tým stážistů pomohli dokončit první dvě třídy, většinu budovy postavili členové komunity, kteří byli vyškoleni v Reynoldsových stavebních technikách ^[24][25].

Austrálie

Zeměloď Ironbank postavili Martin a Zoe Freneyovi jihovýchodně od Adelaide v Jižní Austrálii. Jednalo se o první zemědům s povolením rady v Austrálii ^[26].

Evropa

První dům Earthship v kontinentální Evropě s oficiálním schválením stavebního povolení byl postaven v malé francouzské vesnici Ger. Dům, který vlastnili Kevan a Gillian Trottovi, byl postaven v dubnu 2007 Kevanem, Michaelem Reynoldsem a obyvateli zemělodě z Taosu. Konstrukce byla upravena pro evropské klima a v současné době slouží jako rekreační dům pro ekoturisty ^[27].

Další úpravy pro evropské prostředí provedli Daren Howarth a Adrianne Nortje ve francouzské Bretani. V roce 2007 získali úplné stavební povolení a během roku 2009 stavbu dokončili. Zkušenosti a poznatky ze stavby jsou zdokumentovány v britském seriálu Grand Designs a v jejich knize ^[28].

Zemělodě byly postaveny nebo se staví v Portugalsku ^[29][30], Španělsku ^[31], Německu, Nizozemsku ^[32], Francii^[33], Belgii ^[34], Velké Británii ^[35], Švédsku ^[36], Dánsku ^[37], Estonsku^[38] nebo České republice ^[39][40].

Zemědomy postavené v Evropě musí být upraveny, aby fungovaly správně. U některých se totiž projevily problémy s vyšší vlhkostí a plísněmi ^[41].

Jižní Amerika

První zeměloď v Jižní Americe byla postavena v lednu 2014 ve městě Ushuaia v Argentině v oblasti Tierra del Fuego. Dnes tato stavba funguje jako návštěvnické centrum a příklad soběstačného bydlení ^[42].

V březnu 2016 byla postavena škola typu zeměloď v Jaureguiberry v Uruguayi ^[43], v květnu 2018 byla postavena další škola typu zeměloď v Mar Chiquita v Argentině ^[44].

Nový Zéland

Dawn a Lance Kirtlanovi postavili zemědům poblíž Ashburtonu v Canterbury. Inspirovali se knihami Michaela Reynoldse, spolupracovali s místním architektem a inženýrem a uvedli, že místní rada projekt velmi podpořila ^[45].

Zemělodě v České republice

Zeměloď Zeměnka

Zeměloď Zeměnka byla první zemělodí postavenou ve střední Evropě a to spolkem Zeměloď poblíž Sázavy pod vedením Reynoldse. Její stavba trvala v roce 2012 pouze 21 dní. Neslouží k bydlení, ale k vzdělávání lidí ohledně této koncepce stavění. Na stránkách je možné podívat se v přehledné tabulce na teploty uvnitř stavby v jednotlivých dnech ^[40].

Zeměloď Ječinák

Tuto stavbu upravenou pro své potřeby vytvořila pětičlenná rodina a bydlí v ní od roku 2018. Svoje zkušenosti sepsali do eknihy Soběstačné bydlení: 16 kroků než začneš a také na webové stránky. Nachází se blízko hranic Ústeckého a Středočeského kraje obklopena vesničkami Panenský Týnec, Žerotín, Zichovec.^[39].

Zhodnocení funkčnosti zemělodí odborníky

První z výzkumů informuje, že zemělodě mají potenciál se dál rozvíjet. Nejvíc přitažlivá je skutečnost, že je tato stavba udržitelná, má nízké náklady na údržbu a užívání i samotnou stavbu. Zároveň využívá předmětů, které se už většinou znovu využít nedají, a je schopná zásobovat svoje obyvatele jistým množstvím potravin. Mezi nevýhody patří na druhou stranu pracnost stavebního procesu i procesu povolování stavby ^[2], nedostatečná vládní podpora a nedostatek informací o tomto typu stavby obecně. Mimo to je potřeba vždy stavbu přizpůsobit konkrétnímu místu a nehodí se do hustě obydlených měst. ^[46]

Jiný výzkum zemělodě řadí, co se týče legislativy, provozní energie a dopadu na životní prostředí, až za pasivní a klasické domy. Poukazuje na to, že skleněné lahve a ocelové a hliníkové plechovky jsou zcela recyklovatelné a bylo by pravděpodobně lepší je znovu využít jiným způsobem, než použít jako stavební materiál. Zároveň i enegetická náročnost budovy pasivního domu je nižší energetická náročnost zemělodě. Do toho se ovšem nezohledňuje akumulace tepla u zemělodě, takže by měly být o něco udržitelnější. Co se týče zemělodí bez izolace podlahy, zaujaly by až poslední místo za konvenčním domem ^[47].

Výzkum týkající se energetické náročnosti zemělodě zjistil, že komfortních podmínek by mělo být dosaženo po celý rok. Pouze v zimě a večerních hodinách by pravděpodobně bylo potřeba uvnitř lehce přitopit. A zároveň na rozdíl od předchozího výzkumu, spatřuje v recyklaci materiálu na stavbu výhodu ^[48].

Videa o Earthship a o Zemělodi

• FILM - Architekt Odpadu, nejlepší odpověď na otázku: "Co jsou to Earthships, proč vznikly, jaký byl vývoj a jak těžké bylo překonat úředního šimla?"
• ČT2 - Zeměnka, Sázava - dokument Zeměloď pluje

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Earthship na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zemědům na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo zeměloď ve Wikislovníku
• Zeměnka, Sázava
• Zeměloď Ječinák
• Celosvětové oficiální stránky zemědomů
• Zemědům Solaria; Taos, Nové Mexiko Archivováno 12. 3. 2015 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.