Josef Král
Prof. PhDr. Josef Král | |
---|---|
Narození | 18. prosince 1853 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 17. září 1917 (ve věku 63 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Slavín Vyšehradský hřbitov |
Povolání | pedagog, překladatel a filolog |
Alma mater | Univerzita Karlova Akademické gymnázium Štěpánská |
Témata | klasická filologie |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Král (18. prosince 1853 Praha-Staré Město[1][2] – 17. září 1917 Praha-Vinohrady[3][4][5]) byl český klasický filolog, profesor Univerzity Karlovy a překladatel. Teoreticky zdůvodnil tónický verš v českých překladech antických (řeckých a latinských) dramat a sám tento druh verše do překladů zavedl.[6]
Život
Narodil se v rodině pražského kožešnického mistra[7] Jana Krále (* 1826) a matky Anny, rozené Sturzové (* 1832) jako nejstarší ze sedmi dětí (někteří ze sourozenců zemřeli předčasně).[8] Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval klasickou filologii na české univerzitě v Praze a působil jako středoškolský profesor na gymnáziích na Malé Straně a ve Spálené ulici. Roku 1882 jmenován suplentem, 1883 mimořádným a 1893 řádným profesorem klasické filologie na české univerzitě Karlo-Ferdinandově.[6]
Působil v Jednotě českých filologů a od roku 1886 redigoval Listy filologické.[9] V roce 1909/10 byl rektorem UK.[10]
Rodinný život
Dne 17. srpna 1889 se v Jihlavě oženil.[11] S manželkou Annou, rozenou Sychravou (* 1868) měl děti Vratislava (* 1890), Jiřího (* 1893) a Miladu (* 1892). Rodina žila na Vinohradech, v Mánesově ulici.[2]
Je pohřben na vyšehradském Slavíně.
Dílo
Základním dílem Josefa Krále je Řecká a římská rhythmika a metrika, výsledek rozsáhlého výzkumu starověkého básnictví a teoretických spisů. Jeho překlady starověkých dramat byly nejprve časoměrné s přízvučnými dialogy. Později dospěl k přesvědčení, že je pro překlady do češtiny nutno používat překlad přízvučný. V tomto směru byl přelomem jeho překlad Antigony z roku 1896. Ve sporu o Rukopis královédvorský a zelenohorský prokazoval svými studiemi, že se jedná o podvrhy.[6]
Vlastní díla (výběr)
- Nálezy Schliemannovy v Tirynthě a Mykenách (V Praze, J. Otto, 1879)
- Archaeologické nálezy na ostrově Kypru (V Praze, J. Otto, 1882)
- O tanci antickém (V Praze, J. Otto, 1884, dostupné online)
- O scenerii řeckého divadla (V Praze, Knihtiskárna a nakladatelství J. Otty, 1888, dostupné online)
- Mluvnice řeckého jazyka pro gymnasia česká. Díl I, Hláskosloví a tvarosloví (V Praze Tiskem a nákladem Dra. Edvarda Grégra, 1888)
- Řecká a římská rhythmika a metrika. I a II (V Praze, Nákladem Jednoty českých filologů, 1890 a 1906–1913, dostupné online: první svazek, druhý svazek)
- Česká prosodie (V Praze, J. Otto, 1909, dostupné online)
- O prosodii české. Část 1, Historický vývoj české prosodie (Praha, Čes. akademie věd a umění Bursík a Kohout – distributor, 1923, dostupné online)
- O prosodii české. Část druhá, O přízvučném napodobení rozměrů časoměrných (V Praze, Česká akademie věd a umění, 1938, dostupné online)
Překlady (výběr)
- Tragoedie Sofokleovy. I, Antigona (ku potřebě školní poznámkami opatřil Josef Král, Sofoklés, V Praze, Nákladem Jednoty českých filologů, 1881, 1906 a 1935)
- Tragoedie Sofokleovy. II, Aias (ku potřebě školní poznámkami opatřil Josef Král, Sofoklés, V Praze, Nákladem Jednoty českých filologů, 1884)
- Euripidův Kyklops (Euripidés, V Praze, A. Storch syn, 1885, dostupné online)
- Tragoedie Sofokleovy. III, Elektra (ku potřebě školní poznámkami opatřil Josef Král, Sofoklés, V Praze, Nákladem Jednoty českých filologů, 1889 a 1902)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Havla na Starém Městě pražském
- ↑ a b Soupis pražských obyvatel, Král Josef, * 1853
- ↑ Profesor Josef Král zemřel. S. 2. Lidové noviny [online]. 19. 9. 1917 [cit. 2019-02-28]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých VYŠ Z7, s. 277. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z1, s. 342 Dostupné online.
- ↑ a b c FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Josef Král, s. 913–916.
- ↑ Podle jiného zdroje (záznam o narození a křtu syna Vratislava) byl Josefův otec Jan magistrátním úředníkem[1], podle dalšího (soupis pražských obyvatel) vymahačem daní.
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Johanna Krále. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2019-02-28]. Dostupné online.
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Král, Josef.
- ↑ Rektorem jediné české university. Zlatá Praha. 23. 7. 1909, s. 526. Dostupné online.
- ↑ Matrika narozených, sv. Apolinář, 1889–1891, poznámka u záznamu o narození syna
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Král, Josef. Sv. 15, str. 38
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Král na Wikimedia Commons
- Autor Josef Král (1853–1917) ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Král
- Josef Král v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Rektoři Univerzity Karlovy | |
---|---|
1882–1920 (česká Karlo-Ferdinandova univerzita) | 1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý |
od 1920 (Univerzita Karlova) | 1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková |