Transpozice matice

Transponovanou matici A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} k matici A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} lze získat převrácením prvků podél její hlavní diagonály. Opakovaná operace transpozice na transponované matici vrátí prvky do původní polohy.

V lineární algebře se matice, která vznikne z matice A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} vzájemnou výměnou řádků a sloupců, nazývá matice transponovaná k matici A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} a obvykle se značí A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} . [1] Odpovídající operace je tzv. transpozice matice.

Transpozici matice zavedl v roce 1858 britský matematik Arthur Cayley. [2] Reprezentuje-li matice A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} binární relaci, pak její transpozice A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} odpovídá inverzní relaci.

Definice

Matici transponovanou k matici A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} lze získat libovolnou z následujících metod:

  1. Převrácením A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} podél její hlavní diagonály nebo
  2. zápisem řádků A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} do sloupců A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} nebo
  3. zápisem sloupců A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} do řádků A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} .

Formálně, pro jednotlivé prvky transponované matice platí:

( A T ) i j = a j i {\displaystyle ({\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} })_{ij}=a_{ji}}

Pokud má matice A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} rozměry ( m , n ) {\displaystyle (m,n)} , pak její transpozicí vznikne matice o rozměrech ( n , m ) {\displaystyle (n,m)} .

Symbol T {\displaystyle \mathrm {T} } je rezervován pro označení transpozice a neměl by být zaměňován s jiným významem horního indexu, jako např. název proměnné i {\displaystyle i} ve výrazu A i {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{i}} , znamenajícím i {\displaystyle i} -tou mocninu čtvercové matice A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} .

Ukázky

  • Transpozicí matice A = ( 0 1 2 3 4 5 6 7 ) {\displaystyle {\boldsymbol {A}}={\begin{pmatrix}0&1&2&3\\4&5&6&7\end{pmatrix}}} vznikne A T = ( 0 4 1 5 2 6 3 7 ) {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }={\begin{pmatrix}0&4\\1&5\\2&6\\3&7\end{pmatrix}}} .
  • ( a b c d ) T = ( a c b d ) {\displaystyle {\begin{pmatrix}a&b\\c&d\end{pmatrix}}^{\mathrm {T} }={\begin{pmatrix}a&c\\b&d\end{pmatrix}}}

Definice matic využívající transpozici

Čtvercová matice, jenž je rovna své transpozici, se nazývá symetrická matice; čili A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} je symetrická, pokud

A T = A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }={\boldsymbol {A}}} .

Čtvercová matice, jenž je rovna záporu své transpozice, se nazývá antisymetrická matice; čili A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} je antisymetrická, pokud

A T = A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }=-{\boldsymbol {A}}} .

Čtvercová komplexní matice, jejíž transpozice je rovna matici, kde každý prvek je nahrazen k němu komplexně sdruženým číslem, se nazývá hermitovská matice; čili A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} je hermitovská, pokud

A T = A ¯ {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }={\overline {\boldsymbol {A}}}} .

Čtvercová matice, jejíž transpozice se shoduje s její inverzní matici, se nazývá ortogonální matice; čili A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} je ortogonální, pokud

A T = A 1 {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }={\boldsymbol {A}}^{-1}} .

Vlastnosti

  • Dvojitá transpozice matice je opět původní matice:
( A T ) T = A {\displaystyle \left({\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }\right)^{\mathrm {T} }={\boldsymbol {A}}} ,
neboli operace transpozice je involuce.
  • Skalární násobek lze vytknout před operaci transpozice:
( c A ) T = c A T {\displaystyle (c{\boldsymbol {A}})^{\mathrm {T} }=c{\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }}
neboli transpozice zachovává skalární násobek matic.
  • Transpozice součtu matic je součtem transponovaných matic:
( A + B ) T = A T + B T {\displaystyle ({\boldsymbol {A}}+{\boldsymbol {B}})^{\mathrm {T} }={\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }+{\boldsymbol {B}}^{\mathrm {T} }}
neboli transpozice zachovává součet matic.
  • Transpozice součinu dvou matic je součinem transponovaných matic v obráceném pořadí:
( A B ) T = B T A T {\displaystyle \left({\boldsymbol {AB}}\right)^{\mathrm {T} }={\boldsymbol {B}}^{\mathrm {T} }{\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }\,}
Indukcí lze tento vztah rozšířit na součin více matic: ( A 1 A 2 A k ) T = A k T A 2 T A 1 T {\displaystyle ({\boldsymbol {A}}_{1}{\boldsymbol {A}}_{2}\cdots {\boldsymbol {A}}_{k})^{\mathrm {T} }={\boldsymbol {A}}_{k}^{\mathrm {T} }\cdots {\boldsymbol {A}}_{2}^{\mathrm {T} }{\boldsymbol {A}}_{1}^{\mathrm {T} }}
  • Z předchozího vztahu vyplývá, že čtvercová matice A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} je regulární, právě když je regulární A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} . V tomto případě platí, že transpozice inverzní matice je rovna inverzi transponované matice:
( A T ) 1 = ( A 1 ) T {\displaystyle \left({\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }\right)^{\mathrm {-1} }=\left({\boldsymbol {A}}^{\mathrm {-1} }\right)^{\mathrm {T} }\,}
  • Skalární součin dvou reálných sloupcových vektorů u {\displaystyle {\boldsymbol {u}}} a v {\displaystyle {\boldsymbol {v}}} lze spočítat jako jediný prvek maticového součinu:
u | v = u T v {\displaystyle \langle {\boldsymbol {u}}|{\boldsymbol {v}}\rangle ={\boldsymbol {u}}^{\mathrm {T} }{\boldsymbol {v}}}
  • Determinant čtvercové matice se transpozicí nezmění:
det ( A T ) = det A {\displaystyle \det \left({\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }\right)=\det {\boldsymbol {A}}\,}
  • Vlastní čísla čtvercové matice A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} se shodují s vlastními čísly její transpozice A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} , protože obě matice mají totožný charakteristický polynom.
  • Pro libovolnou matici platí, že obě matice A T A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }{\boldsymbol {A}}} i A A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}{\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} jsou symetrické. Symetrie matice A A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}{\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} prostě plyne ze skutečnosti, že je sama sobě transpozicí:
( A A T ) T = ( A T ) T A T = A A T {\displaystyle \left({\boldsymbol {A}}{\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }\right)^{\mathrm {T} }=\left({\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }\right)^{\mathrm {T} }{\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }={\boldsymbol {A}}{\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} .
  • Je-li navíc A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}} reálná matice, pak obě matice A T A {\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }{\boldsymbol {A}}} i A A T {\displaystyle {\boldsymbol {A}}{\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }} jsou pozitivně semidefinitní.

Implementace maticové transpozice na počítačích

Ilustrace řádkového a sloupcového pořadí prvků matice

Na počítači se lze často vyhnout výpočtu a ukládání transpozice matice v paměti pouhým přístupem ke stejným datům, ale jen v jiném pořadí. Například softwarové knihovny pro lineární algebru, jako je BLAS, obvykle poskytují možnosti, jak určit, že určité matice mají být interpretovány v transponovaném pořadí, aby se předešlo nutnosti přesunu dat.

V řadě případů je však nutné nebo žádoucí fyzicky přeuspořádat matici v paměti na její transpozici. Například s maticí uloženou v pořadí po řádcích jsou řádky matice v paměti souvislé a sloupce nesouvislé. Pokud je třeba provádět opakované operace se sloupci, například v rychlé Fourierově transformaci, může transpozice matice v paměti (aby sloupce byly souvislé) zrychlit výpočet díky principu lokality paměti.

Ve výpočtech je vhodné provádět transpozici matici s minimálními dodatečnými paměťovými nároky. To vede k problému transpozice matice typu m × n {\displaystyle m\times n} na místě, neboli s dodatečnou pamětí konstantní velikosti, případně o velikosti mnohem menší než udává součin m n {\displaystyle mn} odpovídající alokaci paměti pro celou transponovanou matici. V případě, že m n {\displaystyle m\neq n} , jde o složitou permutaci uložených dat, jejíž implementace na místě není triviální. Efektivní transpozice matice na místě se stala předmětem četných výzkumných publikací v teoretické informatice už koncem 50. let 20. století.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transpose na anglické Wikipedii.

  1. ČSN EN ISO 80000-2 (011300). Veličiny a jednotky - Část 2: Matematika. Česká agentura pro standardizaci, 2020-11-01. detail.
  2. Arthur Cayley (1858) "A memoir on the theory of matrices", Philosophical Transactions of the Royal Society of London, 148 : 17–37. Matice transponovaná (neboli "transpozice") je definována na str. 31.

Literatura

  • Slovník školské matematiky. Praha: SPN, 1981. 240 s. 
  • BÄRTSCH, Hans-Jochen. Matematické vzorce. Praha: Academia, 2006. 832 s. ISBN 80-200-1448-9. Kapitola Matice, s. 180–198. 
  • HLADÍK, Milan. Lineární algebra (nejen) pro informatiky. 1.. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 328 s. ISBN 978-80-7378-378-5. 
  • OLŠÁK, Petr. Lineární algebra [online]. Praha: 2007 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Eduard Krajník - Maticový počet Archivováno 26. 7. 2020 na Wayback Machine.