Arthur Holly Compton
Arthur Holly Compton | |
---|---|
Rodné jméno | Arthur Holly Compton |
Narození | 10. září 1892 Wooster |
Úmrtí | 15. března 1962 (ve věku 69 let) Berkeley |
Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
Místo pohřbení | Wooster Cemetery |
Bydliště | Arthur H. Compton House (Desetiletí od 1920 – 1945) |
Alma mater | Princetonská univerzita Minnesotská univerzita Chicagská univerzita College of Wooster Bluffton University |
Povolání | fyzik, vysokoškolský učitel, teoretický fyzik a jaderný fyzik |
Zaměstnavatelé | Chicagská univerzita Washingtonova univerzita Massachusettský technologický institut |
Ocenění | Guggenheimovo stipendium (1926) Rumfordova cena (1926) Nobelova cena za fyziku (1927) Matteucciho medaile (1930) Guthrieho přednáška (1935) … více na Wikidatech |
Choť | Betty Charity McCloskey |
Příbuzní | Karl Taylor Compton (sourozenec) |
Funkce | člen správní rady (Smithsonův institut; 1938–1956) člen správní rady (1957–1962) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arthur Holly Compton (10. září 1892, Wooster, Ohio, USA – 15. března 1962) byl americký fyzik.
Vědecká kariéra
Byl nositel Nobelovy ceny (1927, společně s Charlesem Wilsonem, vynálezcem mlžné komory) za výzkum rozptylu fotonu na volných elektronech. Absolvoval Wooster College a univerzity v Princetonu, přednášel na univerzitě v Minnesotě, 2 roky byl výzkumným pracovníkem společnosti Westinghouse. Od roku 1920 byl profesorem a vedoucím fyzikálního oddělení na univerzitě v St. Louis. Od roku 1923 působil jako profesor fyziky na univerzitě v Chicagu, dále jako ředitel laboratoře, v níž byl zprovozněn první jaderný reaktor na světě (Enrico Fermi v roce 1942). A. H. Compton se též podílel na konstrukci první atomové bomby. V letech 1945 – 1953 byl rektorem univerzity ve Washingtonu. Po roce 1954 byl profesorem filosofie.
Výzkum
A. H. Compton se zabýval výzkumem rentgenových paprsků. Od roku 1918 experimentálně a teoreticky zkoumal jejich rozptyl. Roku 1922 nalezl úhlovou závislost změny vlnové délky vysoce energetického fotonu při rozptylu na elektronech (vlnová délka rentgenových paprsků se při průchodu grafitovým práškem rozptylem změnila), čímž podal experimentální důkaz, že elektromagnetické záření má jak vlnovou, tak částicovou povahu. Na počest svého objevitele se tomuto rozptylu říká Comptonův jev. O tzv. inversní Comptonův jev se jedná v případě, že foton získá od elektronu energii. Ten je jedním ze základních mechanismů, kterým mohou fotony ve vesmíru získat obrovské energie.
A. H. Compton se dále zabýval výzkumem kosmického záření, odrazem, polarizací a spektrálními vlastnostmi RTG záření. Objevil totální reflexe rentgenových paprsků a jejich ohyb na mřížkách. Toto zjištění dovolilo vypracovat přímou metodu měření vlnové délky RTG paprsků. V roce 1941 se v pozici vedoucího přísně utajovaného projektu pokoušel o výpočet umístění uranu uvnitř grafitu nutnému k rozvinutí řetězové reakce. Mimo to se účastnil konstrukce prvního jaderného reaktoru a projektu atomové bomby.
Postoj k atomové bombě
A. H. Compton nabyl přesvědčení, že USA jsou povinovány učinit všechna opatření, aby se jaderné zbraně nedostaly do rukou totalitních režimů. Roku 1946 v práci Morální význam atomové bomby (The Moral Meaning of the Atomic Bomb) sepsal doporučení, jak uchovat mír. Zde mj. uvedl, že od nynějška je možné světovou politiku ovládat zbraněmi, jež zajistí mír a zabrání válce. Letectvo vybavené atomovými bombami je nutné rozmístit všude ve světě a to rychle, neboť americký monopol na atomové bomby a ovládání světového míru bude trvat jen krátce. Je povinností USA se všemožně přičinit o prosazení příslušné světové politiky.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Holly Compton na Wikimedia Commons
- www.aldebaran.cz
- Nina Byers: Physicists and the 1945 Decision to Drop the Bomb. arXiv:physics/0210058 v1 13 Oct 2002. Physics and Astronomy Department. University of California Los Angeles, Los Angeles, CA 90095.
- Fyzikové a rozhodnutí svrhnout jaderné bomby na japonská města, dle Byersové zpracoval Jiří Svršek
Hughesova medaile | |
---|---|
1902 Joseph John Thomson • 1903 Johann Wilhelm Hittorf • 1904 Joseph Swan • 1905 Augusto Righi • 1906 Hertha Ayrton • 1907 Ernest Howard Griffiths • 1908 Eugen Goldstein • 1909 Richard Glazebrook • 1910 John Ambrose Fleming • 1911 Charles Wilson • 1912 William Duddell • 1913 Alexander Graham Bell • 1914 John Sealy Townsend • 1915 Paul Langevin • 1916 Elihu Thomson • 1917 Charles Barkla • 1918 Irving Langmuir • 1919 Charles Chree • 1920 Owen Richardson • 1921 Niels Bohr • 1922 Francis William Aston • 1923 Robert Millikan • 1924 Neudělena • 1925 Frank Edward Smith • 1926 Henry Jackson • 1927 William Coolidge • 1928 Maurice de Broglie • 1929 Hans Geiger • 1930 Chandrasekhara Venkata Raman • 1931 William Lawrence Bragg • 1932 James Chadwick • 1933 Edward Victor Appleton • 1934 Manne Siegbahn • 1935 Clinton Davisson • 1936 Walter H. Schottky • 1937 Ernest Lawrence • 1938 John Cockcroft a Ernest Walton • 1939 George Paget Thomson • 1940 Arthur Compton • 1941 Nevill Mott • 1942 Enrico Fermi • 1943 Mark Oliphant • 1944 George Finch • 1945 Basil Schonland • 1946 John Randall • 1947 Frédéric Joliot • 1948 Robert Watson-Watt • 1949 Cecil Powell • 1950 Max Born • 1951 Hendrik Kramers • 1952 Philip Dee • 1953 Edward Bullard • 1954 Martin Ryle • 1955 Harrie Massey • 1956 Frederick Lindemann • 1957 Joseph Proudman • 1958 Edward da Costa Andrade • 1959 Brian Pippard • 1960 Joseph Pawsey • 1961 Alan Cottrell • 1962 Brebis Bleaney • 1963 Frederic Williams • 1964 Abdus Salam • 1965 Denys Wilkinson • 1966 Nicholas Kemmer • 1967 Kurt Mendelssohn • 1968 Freeman Dyson • 1969 Nicholas Kurti • 1970 David Bates • 1971 Robert Hanbury Brown • 1972 Brian David Josephson • 1973 Peter Hirsch • 1974 Peter Fowler • 1975 Richard Dalitz • 1976 Stephen Hawking • 1977 Antony Hewish • 1978 William Cochran • 1979 Robert Joseph Paton Williams • 1980 Francis Farley • 1981 Peter Higgs a Tom Kibble • 1982 Drummond Matthews a Frederick Vine • 1983 John Clive Ward • 1984 Roy Kerr • 1985 Tony Skyrme • 1986 M. M. Woolfson • 1987 Michael Pepper • 1988 Archibald Howie a M. J. Whelan • 1989 John Stewart Bell • 1990 Thomas George Cowling • 1991 Philip Moon • 1992 Michael Seaton • 1993 George Isaak • 1994 Robert Chambers • 1995 David Shoenberg • 1996 Amyand Buckingham • 1997 Andrew Lang • 1998 Raymond Hide • 1999 Alexander Boksenberg • 2000 Chintamani Rao • 2001 John Pethica • 2002 Alexander Dalgarno • 2003 Peter Edwards • 2004 John Clarke • 2005 Keith Moffatt • 2006 Michael Kelly • 2007 Artur Ekert • 2008 Michele Dougherty • 2010 Andre Geim • 2011 Matthew Rosseinsky • 2013 Henning Sirringhaus • 2015 George Efstathiou • 2017 Peter Bruce • 2018 James Durrant • 2019 Andrew Ian Cooper |