Duncan Haldane

Duncan Haldane
Rodné jménoFrederick Duncan Michael Haldane
Narození14. září 1951 (72 let)
Londýn
BydlištěPrinceton
Alma materUniverzita v Cambridgi
Kristova kolej
Povolánífyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléPrincetonská univerzita (od 1990)
Univerzita v Leidenu (2008)
Univerzita v Leidenu (od 2008)
Institut Laue–Langevin
Kalifornská univerzita v San Diegu
Bellovy laboratoře
Univerzita Jižní Kalifornie
OceněníOliver E. Buckley Condensed Matter Prize (1993)
Diracova medaile Mezinárodního centra teoretické fyziky (2012)
Nobelova cena za fyziku (2016)
Fellow of the Institute of Physics
společník Královské společnosti
… více na Wikidatech
Webphysics.princeton.edu/~haldane/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frederick Duncan (* 14. září 1951), známý jako F. Duncan Haldane, je britský fyzik, který působí jako profesor fyziky na Princetonské univerzitě, a na Perimeter Institute for Theoretical Physics v Kanadě.[1] V roce 2016 získal Nobelovu cenu za Fyziku společně s Davidem J. Thoulessem a Johnem Michaelem Kosterlitzem.[2][3]

Vzdělání

Haldane získal vzdělání v St Paul's School v Londýně[4]. Bakalářský titul obdržel na Christ's College v Cambridgi a následně zde získal v roce 1978 i doktorát[5] pod vedením Philipa Warrena Andersona.[6]

Kariéra a výzkum

Haldane pracoval mezi lety 1977 a 1981 jako fyzik v Laueho–Langevinově institut ve Francii. Poté přijal pozici na Univerzitě Jižní Kalifornie.[7][8] Haldane je známý díky široké škále zásadní příspěvků k fyzice kondenzovaných látek, včetně teorie Luttingerových tekutin, teorie jednorozměrných spinových řetězců, teorie frakčního kvantového hallova jevu, provázání spektra a mnoha dalších.[9][10]

Od roku 2011[potřebuje aktualizovat] vyvíjí nový geometrický popis frakčního kvantového hallova jevu, který popisuje "tvar" "složeného bosonu" pomocí "unimodulárního" (determinant 1) prostorového metrického-tenzorového pole jako základního kolektivního stupně volnosti, ze stavů frakčního kvantového hallova jevu.[11] Tento nový "Chernův-Simonsův + kvantově geometrický" popis je náhrada za "Chernovo-Simonsovo + Ginzburgovo-Landauovo" paradigma zavedené v roce 1990. Na rozdíl od předchozího popisu poskytuje popis FQHE kolektivní mód, který souhlasí s Girvinovým-Macdonaldovým-Platzmanovým" jednoduchým módem sbližování".[12]

Ocenění a vyznamenání

Haldane byl v roce 1996 zvolen členem Královské Společnosti[13] a členem Americké akademie umění a věd.

Byla mu udělena cena Olivera E. Buckleyho od Americké fyzikální společnosti (1993), Diracova Medaile (2012),[14] a Nobelova ceny za fyziku (2016).

Osobní život

Haldane je občanem Spojených států amerických. S manželkou Odile Belmontovou žijí v Princetonu v New Jersey.[15]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duncan Haldane na anglické Wikipedii.

  1. PERIMETER WELCOMES NEW DISTINGUISHED VISITING RESEARCH CHAIRS | Perimeter Institute [online]. [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. DEVLIN, Hannah; SAMPLE, Ian. British trio win Nobel prize in physics 2016 for work on exotic states of matter – live [online]. 2016-10-04 [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. HALDANE, F. D. M. Nonlinear Field Theory of Large-Spin Heisenberg Antiferromagnets: Semiclassically Quantized Solitons of the One-Dimensional Easy-Axis Néel State. Physical Review Letters. 1983, s. 1153–1156. ISSN 0031-9007. DOI 10.1103/PhysRevLett.50.1153. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. Haldane, Prof. (Frederick) Duncan (Michael), (born 14 Sept. 1951), Eugene Higgins Professor of Physics, Princeton University, since 1999 (Professor of Physics, 1990–99). WHO'S WHO & WHO WAS WHO [online]. [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. DOI 10.1093/ww/9780199540884.001.0001/ww-9780199540884-e-18585;jsessionid=59552d824084ade2718302c99247a7b5. (anglicky) 
  5. HALDANE, Frederick Duncan Michael. An extension of the Anderson model as a model for mixed valence rare earth materials. , 1978 [cit. 2016-11-10]. Ph.D.. University of Cambridge. . Dostupné online.
  6. (anglicky) Duncan Haldane na The Mathematics Genealogy Project
  7. patch.com, Princeton University Professor Wins Nobel Prize In Physics.
  8. nytimes.com October 4, 2016 3 Who Studied Unusual States of Matter Win Nobel Prize in Physics.
  9. F. D. M. Haldane - Google Scholar. scholar.google.com [online]. [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. 
  10. Princeton University Professor Wins Nobel Prize In Physics [UPDATED]. Princeton, NJ Patch [online]. 2016-10-04 [cit. 2020-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. "Geometrical Description of the Fractional Quantum Hall Effect
  12. "Hall viscosity" and intrinsic metric of incompressible fractional Hall fluids [1]
  13. Anon (1996).
  14. F. Duncan M. Haldane [online]. Princeton University [cit. 2011-07-02]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  15. HEYBOER, Kelly. Princeton prof celebrates Nobel Prize win by returning to the classroom. NJ.com. October 4, 2016. Dostupné online [cit. October 9, 2016]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
1901–1920
1921–1939
1943–1960
1961–1980
  • Robert Hofstadter / Rudolf Mössbauer (1961)
  • Lev Landau (1962)
  • E. P. Wigner / Maria Göppert-Mayer / J. Hans D. Jensen (1963)
  • Charles Townes / Nikolaj Gennadijevič Basov / Alexandr Prochorov (1964)
  • Šin’ičiró Tomonaga / Julian Schwinger / Richard Feynman (1965)
  • Alfred Kastler (1966)
  • Hans Bethe (1967)
  • Luis Alvarez (1968)
  • Murray Gell-Mann (1969)
  • Hannes Alfvén / Louis Néel (1970)
  • Dennis Gabor (1971)
  • John Bardeen / Leon Cooper / John Schrieffer (1972)
  • Leo Esaki / Ivar Giaever / Brian Josephson (1973)
  • Martin Ryle / Antony Hewish (1974)
  • Aage Bohr / Ben Mottelson / James Rainwater (1975)
  • Burton Richter / Samuel Ting (1976)
  • Philip Warren Anderson / Nevill Mott / John Hasbrouck van Vleck (1977)
  • Pjotr Leonidovič Kapica / Arno Allan Penzias / Robert Woodrow Wilson (1978)
  • Sheldon Lee Glashow / Abdus Salam / Steven Weinberg (1979)
  • James Watson Cronin / Val Logsdon Fitch (1980)
  • 1981–2000
  • Nicolaas Bloembergen / Arthur Leonard Schawlow / Kai Siegbahn (1981)
  • Kenneth G. Wilson (1982)
  • Subrahmanyan Chandrasekhar / William Alfred Fowler (1983)
  • Simon van der Meer / Carlo Rubbia (1984)
  • Klaus von Klitzing (1985)
  • Ernst Ruska / Gerd Binnig / Heinrich Rohrer (1986)
  • Johannes Georg Bednorz / Karl Alexander Müller (1987)
  • Leon Max Lederman / Melvin Schwartz / Jack Steinberger (1988)
  • Norman Foster Ramsey / Hans Georg Dehmelt / Wolfgang Paul (1989)
  • Richard Edward Taylor / Henry Way Kendall / Jerome Isaac Friedman (1990)
  • Pierre-Gilles de Gennes (1991)
  • Georges Charpak (1992)
  • Russell Alan Hulse / Joseph Hooton Taylor (1993)
  • Bertram Brockhouse / Clifford Shull (1994)
  • Frederick Reines / Martin Lewis Perl (1995)
  • David Morris Lee / Douglas Dean Osheroff / Robert Coleman Richardson (1996)
  • Steven Chu / Claude Cohen-Tannoudji / William Daniel Phillips (1997)
  • Robert B. Laughlin / Horst Ludwig Störmer / Cchuej Čchi (1998)
  • Gerardus 't Hooft / Martinus J. G. Veltman (1999)
  • Žores Ivanovič Alfjorov / Herbert Kroemer / Jack Kilby (2000)
  • 2001–2020
  • Eric Cornell / Wolfgang Ketterle / Carl Wieman (2001)
  • Raymond Davis mladší / Masatoši Košiba / Riccardo Giacconi (2002)
  • Alexej Abrikosov / Vitalij Ginzburg / Anthony Leggett (2003)
  • David Gross / David Politzer / Frank Wilczek (2004)
  • Roy Glauber / John Hall / Theodor Hänsch (2005)
  • John C. Mather / George Smoot (2006)
  • Albert Fert / Peter Grünberg (2007)
  • Jóičiró Nambu / Makoto Kobajaši / Tošihide Masukawa (2008)
  • Charles Kuen Kao / Willard Sterling Boyle / George E. Smith (2009)
  • Andre Geim / Konstantin Novoselov (2010)
  • Saul Perlmutter / Adam Riess / Brian Schmidt (2011)
  • Serge Haroche / David J. Wineland (2012)
  • François Englert / Peter Higgs (2013)
  • Isamu Akasaki / Hiroši Amano / Shuji Nakamura (2014)
  • Takaaki Kadžita / Arthur B. McDonald (2015)
  • David J. Thouless / Duncan Haldane / Michael Kosterlitz (2016)
  • Rainer Weiss / Barry Barish / Kip Thorne (2017)
  • Arthur Ashkin / Gérard Mourou / Donna Stricklandová (2018)
  • James Peebles / Michel Mayor / Didier Queloz (2019)
  • Roger Penrose / Reinhard Genzel / Andrea Ghezová (2020)
  • 2021–
    Autoritní data Editovat na Wikidatech