Jeffrey C. Hall

Jeffrey C. Hall
Narození	3. května 1945 (79 let) Brooklyn
Alma mater	Washingtonská univerzita Amherst College
Pracoviště	Brandeisova univerzita
Obor	genetika
Ocenění	Genetics Society of America Medal (2003) Gruber Prize in Neuroscience (2009) Cena Louisy Grossové Horwitzové (2011) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2012) Massry Prize (2012) … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeffrey Connor Hall (* 3. května 1945 New York) je americký genetik a specialista v oboru chronobiologie a emeritní profesor biologie na Brandeisově univerzitě. Jeho výzkum molekulárních mechanismů podílejících se na regulaci biologických rytmů u mušky Drosophila melanogaster (octomilka) přispěl k pochopení cirkadiánního rytmu (biologické hodiny, které řídí cyklické chování živočichů) a vlivu genetických podnětů na denní vzorce chování u lidí a dalších živočichů. V roce 2017 získal spolu s Michaelem Rosbashem a Michaelem Youngem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev molekulárních mechanismů řídících cirkadiánní rytmus. Jejich objevy vysvětlují, jak rostliny, zvířata a lidé přizpůsobují svůj biologický rytmus různým fázím dne a noci.

Hall studoval genetiku na Washingtonské univerzitě, kde v roce 1971 získal doktorát. Poté se věnoval postdoktorskému výzkumu na Kalifornském technologickém institutu. Od roku 1974 působil na Brandeisově Universitě, kde spolupracoval s Michaelem Rosbashem na výzkumu biorytmů drozofily. V roce 1986 se stal profesorem biologie. V letech 2004–2012 působil na University of Maine a stal se profesorem neurogenetiky.

Biografie

Narodil se v Brooklynu a vyrůstal se svými dvěma sourozenci^[1] ve Washingtonu, kde byl jeho otec Joseph W. Hall reportérem agentury Associated Press. Matka byla učitelka. Hall získal bakalářský titul na Amherst College v Massachusetts, kde chtěl později studovat medicínu. V průběhu vysokoškolského studia se však jeho zájem soustředil na základní výzkum a genetické mechanismy u drozofily. Studoval genetiku na Washingtonské univerzitě v Seattlu, kde v roce 1971 získal doktorát. Následně se věnoval postdoktorskému výzkumu na Kalifornském technologickém institutu. V roce 1974 se stal docentem biologie na Brandeisově univerzitě ve Walthamu ve státě Massachusetts a v roce 1986 byl jmenován řádným profesorem. V roce 2004 se stal emeritním profesorem biologie na Brandeisově univerzitě a nastoupil jako mimořádný profesor na University of Maine a později se stal profesorem neurogenetiky. Na této univerzitě vyučoval až do roku 2012.^[2]

Od roku 1967 se věnoval s Larrym Sandlerem výzkumu octomilek na Washingtonské univerzitě, pak pracoval v laboratoři molekulární biologie na Kalifornském technologickém institutu, kterou vedl Seymour Benzer.^[1] Na Brandeisově univerzitě zkoumal funkci nervové soustavy a chováním drozofil, konkrétně se zaměřil na neurogenetiku námluv a cirkadiánní rytmus a jeho souvislost se zemskou rotací a různými fázemi dne a noci. Podařilo se mu identifikovat gen zvaný period, který se podílí na regulaci cirkadiánního rytmu.^[2]

V roce 1984 se mu ve spolupráci s kolegou z univerzity Rosbashem podařilo izolovat a sekvenovat gen period. Přibližně ve stejné době nezávisle izoloval stejný gen Young, který působil na Rockefellerově univerzitě v New Yorku. Hall a Rosbash později zjistili, že tento gen kóduje bílkovinu PER, která se v noci akumuluje v buňkách a během dne se odbourává.^[3] Zjistili, že tyto oscilace jsou výsledkem negativní zpětné vazby, kdy se PER vytváří, dokud nedosáhne určité hladiny, a pak se jeho tvorba zastaví. Produkce proteinu je takto regulována v nepřetržitém 24hodinovém cyklu. Hall, Rosbash a Young později objevili další geny regulující cirkadiánní rytmus a objasnili mechanismy, jimiž světlo a další faktory ovlivňují časování biologických hodin.^[2]

Ocenění

V roce 2001 byl přijat do Americké akademie umění a věd, v roce 2003 do Národní akademie věd USA a tentýž rok mu byla udělena medaile Genetics Society of America. Spolu s Rosbashem a Youngem získal Gruberovu cenu za neurovědu (2009), Gairdnerovu mezinárodní cenu (2012) a Shawovu cenu (2013).^[2]

Nobelova cena

V roce 2017 se Hall, Young a Rosbash stali společně laureáty Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za objev molekulárních mechanismů řídících cirkadiánní rytmus.^[4][1] Biologické hodiny se podílejí na mnoha aspektech komplexní lidské fyziologie a pochopení jejich mechanismu pomáhá vysvětlit například proč lidé cestující přes několik časových pásem trpí pásmovou nemocí (jet‑lag). Chronický nesoulad mezi životním stylem a rytmem diktovaným biologickými hodinami může zvyšovat riziko vzniku závažných poruch, například kardiovaskulárních, metabolických, gastrointestinálních a nádorových onemocnění nebo poruch spánku, imunity a kognitivních či psychických poruch.^[5][6]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeffrey C. Hall na Wikimedia Commons
• The Nobel Prize
• Encyclopedia Britannica
• Brandeis University
• Proceedings of the National Academy of Sciences