William Kaelin

Prof. William G. Kaelin
Rodné jméno	William George Kaelin, Jr.
Narození	23. listopadu 1957 (66 let) New York
Alma mater	Dukeova univerzita
Povolání	vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Lékařský institut Howarda Hughese (od 1998) Dana–Farber Cancer Institute (od 2002) Harvardova univerzita
Ocenění	Paul Marks Prize for Cancer Research (2001) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2010) Stanley J. Korsmeyer Award (2012) Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Fondation (2012) Fellow of the AACR Academy (2014) … více na Wikidatech
Choť	Carolyn Kaelin (1988–2015)
Funkce	člen správní rady (od 2012)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William G. Kaelin Jr. (* 23. listopadu 1957) je americký onkolog, profesor medicíny na Harvardově univerzitě a laureát Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství v roce 2019. Jeho laboratoř se zabývá proteiny potlačujícími Tumor supresorový gen. Kaelin je také držitelem ceny Lasker Award, ASCO, ASCO Science of Oncology Award a AACR Princess Takamatsu Award.^[1][2] V roce 2019 obdržel společně s Peterem Ratcliffem a Greggem Semenzou Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objev způsobu, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku.^[3][4]

Život

Wiliam Kaelin do roku 1982 studoval v oboru matematiky a chemie Dukeovu univerzitu. Následně pracoval v laboratoři lékaře Davida Livingstona, kde zaznamenal své první úspěchy při studiu retinoblastomu.^[5] V roce 1992 si založil vlastní laboratoř, ve které zkoumal dědičné formy rakoviny, jako Von Hippel-Lindauovu chorobu. Roku 2002 se stal profesorem na lékařské fakultě Harvardovy univerzity.^[6]

V roce 2008 se Kaelin stal asistentem ředitele Dan–Farberovova rakovinového institutu. Jeho výzkum se v této instituci zaměřil především na pochopení úlohy mutací v nádorových supresorových genech při vývoji rakoviny. Jeho hlavní vědecké práce pojednávaly o genech pro potlačování nádorů retinoblastomu, Von Hippel–Lindauově chorobě a nádorovém proteinu p53. Jeho výzkum financovaly Národní zdravotnický institut, American Cancer Society, Doris Duke Charitable Foundation a další instituce.^[7] Působí jako člen správní rady Eli Lilly and Company^[6] a vědeckého poradního výboru Stand Up to Cancer.^[8]

Od roku 1988 byl ženatý s lékařkou Carolyn Kaelinovou až do její smrti na rakovinu v roce 2015. Měli spolu dvě děti.^[9]

Výzkum

Po postgraduálním studiu Kaelin v roce 1992 založil laboratoř v Dan-Farberově institutu, aby pokračoval ve výzkumu suprese nádorů. Zabýval se především Von Hippel-Lindauovu chorobu (VHL). Bylo známo, že nádory VHL zapříčiněné genovou mutací jsou angiogenní a způsobují, že krevní cévy vylučují erythropoetin (EPO), což je hormon, o kterém je známo, že je součástí mechanismu těla a reaguje na hypoxii nebo nízkou hladinu kyslíku v krvi. Kaelin předpokládal, že může existovat souvislost mezi tvorbou nádorů VHL a neschopností těla detekovat kyslík.^[10] Jeho výzkum zjistil, že v oblastech výskytu VHL jsou geny exprimovány jako kritický protein v procesu EPO, ale je v nich potlačená mutace. Tento výsledek byl v souladu s prací Petera Ratcliffea a Gregga Semenzy, kteří identifikovali dvoudílný protein, faktory indukující hypoxii (HIF), které jsou nezbytné pro produkci EPO a které jsou vyvolávány hladinou kyslíku v krvi. Kaelinova práce zjistila, že protein VHL pomáhá regulovat HIF, a u subjektů, kde proteiny VHL nejsou přítomny, HIF produkuje EPO a vede tak k rakovině. Kombinovaná práce Kaelina, Ratcliffea a Semenzy objevila, jak buňky detekují a reagují na hladinu kyslíku v krvi, a vedla k vývoji léků, které pomáhají pacientům s anémií a selháním ledvin.^[11]

Vybraná ocenění

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Kaelin Jr. na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu William G. Kaelin na Wikimedia Commons